Článek
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny úmrtí v Evropě, Česko nevyjímaje. Proč tento problém nejen přetrvává, ale i nadále eskaluje, a to navzdory pokroku v medicíně a zavádění nových technologií? Hovoří se o různých rizikových faktorech, ale jeden vyčnívá: častý nebo chronický stres.
Chronický stres a jeho vliv na úmrtnost
Stres je strach - strach o náš život a o bezpečí nás samých a našich blízkých. Jsme zvyklí žít se strachem jako s nedílnou součástí našeho života. Takové jsou socioekonomické a geopolitické podmínky naší společnosti. Kdo však tyto podmínky vytváří? A jak? Podívejme se na několik zajímavých faktů, které zjistili vědci z katedry psychologie a sociálního chování a medicíny a programu veřejného zdraví na Kalifornské univerzitě v Irvine. Alison Holmanová a její kolegové použili pro svou studii údaje o duševním stavu přibližně 5 000 Američanů.
Okamžik hrůzy natažený na mnoho let
15. dubna 2013 vybuchly během 10 sekund dvě podomácku vyrobené bomby, když stovky běžců protínali cílovou čáru každoročního bostonského maratonu. Tři lidé, včetně osmiletého chlapce, zemřeli a stovky byly zraněny, přičemž 16 lidí přišlo o končetiny. Svět truchlil, zatímco média událost zveřejňovala s děsivými podrobnostmi nejen několik dní či týdnů, ale i let, včetně následných soudních řízení. V televizi se opakovaně objevovaly záběry výbuchu, kouře a zmatených a vyděšených tváří přihlížejících. V novinách byly zveřejňovány děsivé fotografie zkrvavených chodníků a obětí v roztrhaném oblečení.
Výzkumníci se rozhodli posoudit, jak se změnil duševní stav účastníků průzkumu po bostonské tragédii. Duševní zdraví těch, kteří byli na místě útoku nebo byli postiženi, se rozhodně nezlepšilo. Nečekaným zjištěním však bylo, že ti, kteří nebyli fyzicky přítomni, ale v následujícím týdnu sledovali zprávy šest a více hodin denně, pociťovali ještě závažnější dopady na duševní zdraví. Vysoká míra stresu nebyla přímo spojena s tím, že by někdo znal někoho, kdo zemřel, byl zraněn nebo byl přítomen na místě výbuchu. Nečekané, že?
Čím více zpráv, tím vyšší pravděpodobnost
Dopadem negativních informací na duševní a fyzické zdraví člověka se zabývala řada studií. Stále více důkazů ukazuje, že emocionální důsledky konzumace zpráv mohou ovlivnit naše zdraví a zvýšit pravděpodobnost infarktu nebo vzniku onemocnění v následujících letech. Zprávy jsou tedy škodlivější než skutečný život. Prokázaly to studie dopadů mnoha krizí: čím více zpráv člověk konzumuje, tím je pravděpodobnější, že se u něj rozvinou příznaky stresu, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy. Podle některých teorií však existují i tací, kteří tyto jevy důkladně studují a využívají je pro své vlastní účely, tj. k ovládání stavu a chování lidí ovlivňováním jejich vědomí. Pro naše potřeby však zůstaneme u vědeckých studií.
Filmový průmysl jako zdroj úzkosti
Několik studií potvrdilo, že vystavení traumatickým filmům může v mozku spustit procesy vyvolávající strach a aktivovat negativní vzpomínky - to jsou dva klíčové procesy spojené s rozvojem posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Takové myšlenky pak mohou samy o sobě vyvolat úzkost, i když se nic stresujícího neděje.
Toto „mentální přežvykování“ zhoršuje psychický stav člověka a ovlivňuje jeho fyzické zdraví. Na rozdíl od přímého vystavení kolektivnímu traumatu, které může skončit po akutní fázi události, mediální vystavení udržuje akutní stresor neustále aktivní a živí ho v mysli člověka.
Přímý dopad myšlenek na zdraví
Neustálé kognitivní zpracování strachu a úzkosti významně ovlivňuje kardiovaskulární, endokrinní a imunitní systém, což může přispívat k rozvoji souvisejících onemocnění, jako je akutní infarkt myokardu, náhlá srdeční zástava, ischemická choroba srdeční, srdeční selhání a arytmie. Stav chronického stresu čtyřnásobně zvyšuje riziko mrtvice, stejně jako cukrovky a rakoviny, a dramaticky zvyšuje riziko deprese a sebevraždy. Tyto ukazatele se v posledních 30 letech neustále zvyšují. Dlouhodobé a opakované působení médií může akutní stres změnit v chronický stres se závažnými fyziologickými důsledky. Prospektivní údaje shromážděné po útocích z 11. září ukázaly, že sledování televize spojené s událostmi v týdnu po útocích bylo spojeno se zvýšeným výskytem příznaků posttraumatické stresové poruchy během následujících tří let. Tyto výsledky naznačují, že rozšířené a opakované vystavení negativním událostem v médiích může být klíčovým mechanismem, kterým se tyto nepříznivé účinky šíří mimo přímo postiženou populaci.
Obrovská zodpovědnost na straně médií
Studie vyzývají k odpovědnosti a opatrnosti: „Média by si měla především uvědomit, že neustálé zobrazování hrůzných, úzkost vyvolávajících obrazů není v zájmu veřejnosti. Opakované zobrazování takových snímků pomáhá udržovat potenciálně traumatické zážitky a utrpení spojené s traumatickou událostí. Vzhledem k tomu, že přístup k četným mediálním zdrojům je snadnější a rychlejší než kdykoli dříve, musí zdravotníci, politici a média vzít v úvahu, že rozsáhlé a opakované vystavení ohrožujícímu nebo znepokojujícímu obsahu může mít dalekosáhlé důsledky.“
Zdroje:
„WHO reveals leading causes of death and disability worldwide: 2000-2019“ – article by WHO at www.who.int
„Cardiovascular disease in Europe: epidemiological update 2016“, Nick Townsend, Lauren Wilson, Prachi Bhatnagar, Kremlin Wickramasinghe, Mike Rayner, Melanie Nichols, (2016)
„Cardiovascular Health, Disease, and Care in Russia“, Simon Matskeplishvili, Anna Kontsevaya, (2021)
„Demografia – počet zomretých a príčiny úmrtí v SR za rok 2023“, 2024
„Community organizations and mental health after the 2013 Boston Marathon bombings“, Rupa Jose, E Alison Holman, Roxane Cohen Silver, 2018
„Media’s role in broadcasting acute stress following the Boston Marathon bombings“, E. Alison Holman, Dana Rose Garfin, Roxane Cohen Silver, 2013
„The neural basis of flashback formation: the impact of viewing trauma“, C Bourne, C E Mackay, E A Holmes, 2012
„Getting „stuck“ in the past: temporal orientation and coping with trauma“, E Alison Holman, Roxane Cohen Silver, 1998
