Článek
Je mi 77 let. Mám dvě vysoké školy. Celý život jsem pracovala ve školství jako speciální pedagog. Můj manžel je rovněž důchodce. Také pracoval jako vysokoškolák ve speciálním školství. Máme 3 syny, kteří vystudovali vysoké školy.
Popisuji to proto, že celý život jsme museli hodně šetřit, i když jsme všichni vysokoškoláci. Živobytí a studium synů nestačilo na to, abychom si něco našetřili na důchod. Často jsme byli tzv. „v mínusu“ na bankovním účtu. Na dovolenou jsme jezdili jen na chalupu, kterou jsem si jako studentka pořídila levně a na dluh v Orlických horách. Jezdili jsme tam s mým pozdějším manželem na motorce. Opravovali jsme vše sami. Do ciziny jsme nejezdili. Nejen že to bylo finančně náročné, ale asi by nás ani nepustili (emigrace v rodině). Naši synové na chalupě strávili dětství.
Do důchodu jsem šla až v 65 letech, i když jsem mohla mnohem dříve vzhledem ke 3 dětem. S důchodem vystačím i když ho mám přibližně stejně vysoký jako zmíněná důchodkyně. Mám se nyní finančně nejlépe za celý můj život. Je to možná i tím, že máme s mužem společný důchodcovský účet. Dovolíme si i malé léčebné pobyty v lázních nešetříme i na dárky pro vnoučata.
