Článek
Dnes odpoledne, kdy většina lidí jde z práce na nákup, na přeplněném parkovišti u Billy.
Je zde poslední volné místo ze tří rezervovaných pro invalidy.
Suverénně přijíždí bourák a na místo se zapíchne.
Jdu zrovna kolem.
Koukám, že nemá v autě žádné označení pro parkování na místě pro invalidy, tak trochu přibrzdím chůzi.
Vystupuje pán tvorstva
Aby výsměch pravidlům slušného lidského soužití byl co největší, tak pán nevystoupí, ale křepce vyskočí z auta. Auto je vyšší, tedy se mu dobře vystupuje.
Nechci vyvolat větší konflikt, než si situace vyžádá. Tak nasadím úsměv, nikoli ironický, a říkám: „Dobrý den, vy zrovna nevypadáte na invalidu.“
Pán se na mě podívá s odporem a říká: „Co je vám do toho?“ Tón je povýšený a velmi nepříjemný.
A už zaplouvá do obchoďáku. Nebere si košík, takže asi potřebuje drobný nákup.
Volat či nevolat městskou policii
Tak tam zaraženě stojím a přemýšlím, co udělám. Nejraději bych mu dala facku. Tak se ale situace neřeší. Navíc bych se ho bála.
Řešením by bylo zavolat městskou policii. Chvíli váhám. Než bych našla na internetu telefonní číslo, zavolala a sdělila co se děje, a než by policie přijela, pravděpodobně by pán už odjel, evidentně šel na drobný rychlý nákup.
Jdu dovnitř a zrovna potkávám vedoucího prodejny, už ho znám, jednou jsem si v prodejně rozbila nos, když jsem upadla přes překážku, kterou obsluha neodklidila.
Ukazuji mu auto neoprávněně zaparkované na místě pro invalidy a ptám se, jestli s tím něco dělají, jestli třeba volají městskou policii. Stručná odpověď zní ne a zavolejte si ji sama. A odchod bez pozdravu. Nepřekvapuje mě to bohužel, vstřícnost a péče o zákazníky asi nejsou jeho pracovní náplní.
Kdo po tobě kamenem ty po něm chlebem.
Ráda bych se řídila v životě tímto biblickým citátem.
Ale tak nějak mi to občas nejde.
Parkoviště bylo celé plné a v okolí se blízko parkovat nedá. Pro člověka invalidního to znamená odjezd bez nákupu, protože mu zdravý jedinec zabral místo.
Je to jen střípek, drobný kamínek v mozaice lidské bezohlednosti.
Co dodat
Pánovi jsem nákup alespoň znepříjemnila, protože se evidentně ohlížel, jestli nejede městská policie, předpokládal, že ji zavolám.
Neodpustím si poznámku. Nejlepší odplatou by bylo, až jednou pán sám třeba bude invalida, aby také neměl kde zaparkovat. Takže lépe se hodí další rčení. Oko za oko, zub za zub.
