Článek
V mém okolí potkávám tři pitbuly. Je tu mladá rodina s veselou fenkou; jeden pár, který občas hlídá psa svým rodičům (mající časově náročnou práci); dalšího pitbula má asi tak 40ti letý muž, co si neprošel v životě ničím snadným, ale jeho pes mu vrátil chuť do života. To je hned vidět. I když je pán nervózní, pes na něho oddaně kouká anebo mu přinese klacík, vesele okolo něho pobíhá a muž se méně mračí.
Včera jsem šla podél řeky, mladá fenka oné rodiny byla puštěná a utíkala ke mně. Paní zaječela tak, až jsem se lekla. Poté se mi třikrát omlouvala, že zde nikdo nebyl, a tak fenku pustila. Třikrát jsem ji ubezpečila, že mi to nevadí a že se nic neděje. Byla ráda, ale hned mi vysvětlila, že neví, co by si počala, kdybych se třeba lekla, upadla a pak ji dala k soudu.
Zamyslela jsem se. Co se stane, když majitel prohraje soud? Vybíjí si vztek na psovi? Dá ho pryč, či rovnou utratit? Nebylo mi z toho zamyšlení dobře.
Nikdy bych nekomentovala situaci, když se nějaká taková nešťastná příhoda stane, pokud bych nebyla přímým svědkem, protože jsem sama na vlastní kůži zažila, jak někdo nevidí nic víc než svůj úhel pohledu.
V době, kdy jsme měli zlatého retrívra Bodie, jsme se my, pejskaři, často scházeli na louce pod zámkem. Zde je dovoleno nechat psy na volno. Sešlo se nás tam vždy několik, naši psi si hráli a honili se.
Náš zachráněný zlatý retrívr byl vděčná duše a každého miloval.
Na louku chodila i paní, která měla fenku krysaříka. Bodie vítal každého psa. Elegantně, ale opravdu nikterak rychle k ní zamířil. Paní hned vzala fenku do náruče, couvala před ním a ječela tak, až se všichni na ni zadívali. Kdyby v tu chvíli upadla a něco se jí stalo, tak nevím, co by dělala. Patrně by byl také soudní proces. Ostatním pejskařům to bylo fuk, že křičí, protože jí pokaždé řekli, že zde je prostor pro volné pobíhání psů a pokud jí to vadí, tak má chodit jen po městě.
Tyhle situace jsou složité, to uznávám, v případě pitbulů mám však pocit, že je okamžitě rozhodnuto. V neprospěch pitbula.
Pitbulové jsou nepochopeným plemenem. Ačkoliv se o nich někdy hovoří jako o agresivních nebo nebezpečných psech, pravda je mnohem složitější. Ve skutečnosti jsou pitbulové, pokud jsou správně vychováni a socializováni, velmi přátelští, loajální a milující psi.
Pitbulové byli původně chováni v Anglii pro psí zápasy a jako pracovní psi. Měli být silní, odolní a odvážní, což jsou vlastnosti, které je činily ideálními pro tehdejší zápasení se zvířaty. Bohužel tohle se na ně tak nalepilo, až jim to vyneslo spoustu trápení.
Jednou z nejvýraznějších vlastností pitbulů je jejich loajalita. Pitbulové vytvářejí silné pouto se svými majiteli a jsou velmi oddaní. Jsou známi svou ochotou potěšit a svou hravostí. Přestože jsou silní a svalnatí, většina pitbulů je klidná a mírumilovná. Jsou také výjimečně inteligentní a snadno se učí. S pozitivním přístupem k výcviku mohou být velmi dobře vycvičeni.
Bohužel, pitbulové byli po mnoho let terčem negativních mediálních zpráv, což vedlo k mýtům a předsudkům o jejich povaze. Jedním z nejčastějších mýtů je, že jsou agresivní vůči lidem. Tento stereotyp vznikl kvůli jejich historii v bojových sportech, ale ve skutečnosti většina pitbulů je velmi přátelská a miluje lidskou společnost.
Pokud jsou správně vychováni v láskyplném prostředí, mohou být milující a hraví. Vzhledem k jejich síle a energii je ale důležité, aby majitelé věnovali čas výcviku a správné socializaci, což ale platí pro jakékoli jiné plemeno.
Ano, pitbul není pes pro každého, ale jakmile se dostane do správných rukou, je to báječný pes.
To, že jsou bojovým plemenem, je ale kvůli lidem. Psí zápasy jsou ohavná věc, která se začala před několika lety konečně potlačovat. Jedna z prvních organizací byla Human Society USA.
Musím říci, že tohle vám otevře oči. Některé záběry byly tak drastické, že jsem opravdu brečela a dlouho jsem na ně nemohla zapomenout. Psi na řetězech, někteří pro výcvik, někteří na trénování. Byly případy, kdy pitbulové, kteří prohráli, byli zbiti a zkopáni a vyhozeni do popelnice.
Ty drastické záběry ale musely být ukázány, aby se veřejnost proti tomu zvedla. Povedlo se. Nevím, jak označit ty, co provozují zvířecí zápasy, aby ten můj blog mohl být uveřejněn. A tak označení nechám na vás. Pravdou je, že i lidé, kteří nejsou zarytými pejskaři, tohle odsuzují.
Dostavil se úspěch. Psí zápasy byly zakázány. Někdo je provozuje ilegálně, ale jakmile se pojme podezření, že jsou někde provozovány, začne vyšetřování a psi jsou zachráněni. Vcelku mě těší, když i třeba slavný sportovec, který je do toho zamotaný, je poté veřejností označován za… (domyslete si jakoukoliv nadávku).
Zde jsou dvě videa. Nyní už videa neukazují tu největší krutost, ale i tak bolí srdce. Na prvním videu je příběh se šťastným koncem. Na začátku je vidět, jak zachráněného psa balí do deky. Už tam je vidět, že ten pes věří, že přišla záchrana. A to nejlepší je, že byl po rekonvalescenci a výcviku adoptován. Nyní žije šťastně se svou rodinou.
Druhé video je „horší“. Už na začátku je varování. Na konci videa hovoří muž, chlap jako hora, který má slzy v očích. Slibuje, že nikdy nenechá tohoto zachraňování. Je to dojemné. A ten největší důkaz, že tito psi si zaslouží zastání.
Slavná francouzská fotografka Sophie Gaman jako jedna z prvních poukázala na to, že pitbulové čelí předsudkům, a mohou to být psi, kteří svou rodinu zahrnou oddaností a přátelstvím, pokud dostanou lásku a péči.
Její fotky pitbulů s krásnými květinovými věnečky na hlavě zvaný Pit Bull Flower Power kolují po všech sociálních sítích.
Pit Bull Flower Power se stal jedním z nejmocnějších nástrojů obhajoby pitbulů po celém světě, mění vnímání veřejnosti a obnovuje konverzaci o těchto nepochopených psech.
Sophie Gamand miluje zvířata. Je to umělkyně, která chce svým uměním a svými názory přimět lidi, aby se zamysleli nad tím, co by mělo znamenat „být lidský“.
Zde je její zamyšlení o psech (z její webové stránky).
Tvořím umění o psech, abych lépe porozuměla lidem. Psi jsou prvním – a nejvýraznějším – příkladem umělého „výběru“. Lidé se pasovali do role bohů, stvořili psí rasy, manipulovali s jejich genetikou, aby naplnili své vlastní potřeby a touhy. Věřím, že by nám to mělo dát obrovskou zodpovědnost vůči psům. Způsob, jakým s nimi zacházíme, vypovídá o naší lidskosti.
Doufám, že s každým projektem zvýším povědomí o způsobech, jak špatně zacházíme s přírodním světem kolem nás. Psi se vyvíjeli společně s lidmi po dobu nejméně 33 000 let. Pomohli formovat nejlepší vlastnosti lidstva, možná nás posunuli od individualistických, násilnických primátů, jakými jsme se narodili, do společností schopných přátelství, spolupráce a míru. Bohužel lidé se na oplátku rozhodli nastolit nadvládu nad těmito pozoruhodnými tvory. Zejména v minulosti se vytvořil vztah na bázi podřízenosti/dominance, kterou ospravedlňujeme zneužívání důvěry našich psů.
Moje díla se ptají: Tvrdíme, že psi jsou naši nejlepší přátelé, ale chováme se jako jejich nejlepší přátelé? Navrhuji, abychom se vrátili k více kolaborativnímu vztahu se psy, moje tvorba se snaží pomoci napravit posvátné pouto mezi psy a lidmi a nastavit zrcadlo naší lidskosti.
Sophie Gamand umí rozvířit diskusi. Ona ale ví, kolik těchto psů je utraceno. Jakmile pitbul někoho kousne, píší o tom všichni. Proč se tedy ale nepíše i o jejich loajalitě. Zde je stránka s videi, kde jsou pitbulové, kteří zachránili lidské životy.
Jedním z příběhů je tento:
Jedné noci si strojvůdce všiml něčeho podivného na kolejích; šlo o pitbula, který se zběsile snažil odtáhnout osobu z kolejí. Dupl na brzdy, ale nedokázal včas zastavit. Zatímco oné osobě - Christine Spain - se nic nestalo, fenku pitbula Lilly srazil vlak.
Christine Spain bojovala s alkoholismem, té noci omdlela na kolejích. Fenka ji neopustila, zůstala po jejím boku a snažila se jí pomoci.
Lilly utrpěla vážná zranění. Musela podstoupit operaci, přišla o nohu, ale uzdravila se a dokázala, že láska a loajalita k jejímu člověku byla pro ni důležitější než její vlastní bezpečnost.
Pitbul není psí rasa vhodná ke každému, očerňování pitbulů je však nespravedlivé. Myslím, že si, že by měla existovat centra, která budoucího majitele pitbulů naučí, jak se sžít a jak je vycvičit s respektem a láskou.
Jako všem psům, i pitbulům, přeji báječné domovy a ať o nich nekolují jen šílenosti, ale i to, jak umějí být věrní a stateční.
