Článek
Lidé o tomto hnutí vědí, ale někteří si představují, že je to vlastně o tom, že jíme pomalu a tím si vychutnáme stravu. Další vědí, že Slow Food hnutí podporuje pestrost a tradiční kuchyně jednotlivých zemí. S nástupem éry, kdy se ví, jak moc strava ovlivňuje naše zdraví, se však snaží hlavně o šíření osvěty a inspirace pro jídla, po kterých člověk nefuní na gauči anebo si musí vzít prášek na žlučník.
Slow Food je ale také o jiných věcech.
Fast food přinesl hodně negativ do našeho stravování. O tom by se dala vydat kniha. Jde nejen o to, že si tím člověk krůček po krůčku huntuje tělo, ale ve zkratce bych napsala o fast food stravování tento slogan: „Kupuj, kupuj, cpi se, natankuj rychle do sebe všechny ty kalorie a moc o tom jídle neuvažuj, a už vůbec se neptej na kvalitu surovin, nebuď sentimentální, že nějaké krávy musely rychle vyrůst na hormonech a v otřesných podmínkách, protože my potřebujeme rychle hodně masa, a pokud ses lidově řečeno přežral a už nemůžeš, protože jsme dali do akce xxxl velikost, tak to klidně vyhoď do koše, nám to je jedno, důležité je, že sis to koupil.“
Možná se to dalo obalit do diplomatičtějšího textu, ale toto je podle mého filozofie fast foodů. Naprostý protipól Slow Food, které šíří:
- Važte si jídla. Naučte se co nejvíce všechny suroviny využívat a co nejméně jídla vyhazovat. Za jídlo má být člověk vděčný.
- Podporujte místní trhy, malé farmy, farmářské potraviny.
- Čím tvořivěji jídlo připravujeme, radujeme se z jeho přípravy a vychutnáme si pokrm, tím máme i lepší náladu.
- Zelenina a ovoce jsou důležité pro náš organismus, podporujte co nejvíce lokální pěstitele.
Další body, včetně toho, že toto hnutí tlačí na politiky, aby umožnili návrat k malým farmám, si můžete přečíst na Wikipedii.
Zde se také dočtete, že toto hnutí založil v roce 1986 Carlo Petrini a ten spolu s dalšími členy vytvořil i tzv. Terra Madre - síť potravinových komunit. Jejich cílem je podporovat malé farmáře, chovatele, rybáře a potravinářské řemeslníky, kteří se při výrobě potravin snaží chránit životní prostředí. Každoročně se 10. prosince po celém světě slaví Terra Madre Day.
Každé dva roky se v Turíně koná Terra Madre Salone del Gusto, mezinárodní akce zaměřená na gastronomii, podporu udržitelného zemědělství, stravovací kulturu a ochranu životního prostředí. A právě letos bude 26. – 30. září.
O Slow Food jsem slyšela nedávno, ale co se týče mě, tak já si nejen jídla vážím, ale ráda se stravuji tak, že bych do Slow Food zapadla.
Navíc jídlo a jeho příprava nám mohou přinést hezké chvíle. V létě, kdy je hodně ovoce a zeleniny, ty talíře s jídlem vypadají skvěle.
Minulý týden k nám přišla kamarádka. S ní dovedu, jak se říká, kecat hodiny o kočkách, přírodě, spiritualitě. Najednou bylo sedm večer, a tak jsme spolu začaly připravovat něco k snědku. Domluvily jsme se na pečené zelenině (mrkev, ředkvičky, cuketa, bílá paprika). Daly jsme si sklenku červeného vína, krájely jsme zeleninu, já jsem natrhala bylinky na jogurtovou zálivku. Kočky nás pozorovaly z divanu a my jsme si povídaly o hezkých věcech. A moje kamarádka řekla: „Tohle mám tak ráda. Člověku to jídlo chutná ještě víc.“
Souhlasím s ní. Zbožňuju, že máme kuchyňskou část spojenou s obývákem. Tento styl se mi moc líbí, navíc napomáhá, aby příprava jídla byla rodinná, příjemnější.
Na začátku prázdnin jsem potkala naši bývalou sousedku. Hned mi říkala, že si na mě vzpomněla. Vyprávěla mi, jak byla s rodinou u rodičů a tam snědla bůček na houbách a slanině, poté následoval zákusek… a pak jí bylo pěkně těžko. Samozřejmě podle mnohých byla měkkota, která nesnese trošku víc omastku. Jí ale opravdu nebylo nejlépe. Dva dny byla na dietě, načež dostala chuť na něco dobrého. Doma toho moc nebylo, protože nechtěla kupovat „lákadla“, a tak uvařila špagety, během nich si na oleji s čerstvě nasekanou majoránkou a česnekem připravila plátky rajčat a kolečka cukety. To dala na špagety a ozdobila kousky nivy. „Vyhrála jsem si s tím, protože mě po té dietě vyhládlo a já jsem měla chuť připravit něco, co i hezky vypadá. Vzpomněla jsem si, jak jsme si spolu povídaly o přípravě jídla.“
Moc ráda propaguji, že se dá jíst zdravě a přitom si na jídle pochutnat a třeba si i pohrát s jeho přípravou. Podle mého jak jednou začne člověk jíst lehčí jídla, ta hutnější si už bude dávat jen na nějaké oslavě. Krůček po krůčku člověk zjistí, že je mu lépe, když se nepřejídá.
Ne každý den se můžeme věnovat přípravě jídla v tomto stylu, ale i tak si můžeme vychutnat jídlo. V mládí jsem taky zašla do fast foodů. Postupem času jsem zjistila, že to opravdu není „ono“. Po těchto jídlech má člověk větší žízeň a je mu těžko. Když třeba nemám čas, tak si k obědu dám třeba chleba s lučinou a ředkvičky.
Ale i takovýto rychlý oběd se snažím jíst v klidu, pomalu a vychutnávám si jej.
Před pár lety jsme bydleli v centru města, a když jsem viděla, kolik dětí chce jít do fastfood zařízení! Což bych i přešla, ale bohužel na dost z nich to už nyní bylo vidět. Jejich váha nebyla rozhodně ideální. A nejednou jsem zaslechla, jak nějaký dospělý říká: „Prosím tě, jez rychle, musíme toho ještě dost zařídit.“
Prostě úplný opak Slow Food.
A co vy? Vzalo by vás hnutí Slow Food do svých řad?
