Článek
14. června je Světový den dárců krve. A tak si něco řekněme o tekutině, o níž se říká, že je spolu s vodou nejcennější „kapalinou“ světa.
Jen to nejzákladnější o krvi:
Všichni si určitě pamatujete, co jsme se o krvi učili ve škole. Ano, dost si toho pamatuji, ale pro jistotu jsem to zkontrolovala s Wikipedií.
Krev je složená z tekuté plazmy a obsahuje červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky. Krev má několik funkcí v našem těle: transport kyslíku a okysličování těla. Zásobuje tkáně živinami (cukry, tuky, bílkoviny, minerály, vitamíny), odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý) a je spojena s imunitním systémem. Leukocyty neboli bílé krvinky patří do našeho imunitního systému a chrání tělo. Krví jsou přenášeny také hormony.
U savců a ptáků tvoří krev asi 8 % tělesné hmotnosti. V případě člověka to tedy znamená 4 – 6 litrů krve. Jakmile člověk ztratí 20 % krve, už se to považuje za závažné zranění, při ztrátě 40 % krve jde o život.
Dárcovství
Dárcům krve je odebíráno asi 10 % krve, v různých materiálech je uváděno, že jde asi o půl litru. Což se označuje za mírnou ztrátu krve, která ani v nejmenším dárce neohrožuje.
Každá nemocnice potřebuje krev. Copilot mi na stránce Českého červeného kříže našel, že u nás máme asi 260 tisíc aktivních dárců. Není to málo, ale není to ani dostatek.
Stát se dárcem není až taková „hračka“. Primární podmínky jsou tyto: věk dárce je daný od 18 – 65 let. Dárce musí vážit přes padesát kilogramů. Člověk musí být samozřejmě zdravý.
Následuje řada dalších podmínek, hodně z nich je jasných a předvídatelných (dárce nesmí užívat žádné léky, včetně antibiotik, nesmí mít závažné onemocnění, dárce nemůže být v kontaktu s někým, kdo má závažné onemocnění jako je žloutenka anebo AIDS atd.)
Některé podmínky by ale mohly někoho překvapit, z nich vybírám:
- Dárce neměl v poslední řadě přisáté klíště
- Dárce půl roku neprodělal takové zákroky, jako je piercing, tetování, akupunktura.
- Dárce v blízké době nepobýval v exotické zemi.
- Dárce si nejméně týden nevzal lék na bolest hlavy a jiné analgetikum.
- Dárci nebyl v posledním týdnu trhán zub
(Většina podmínek je shodná na různých místech, ale někde jsou podmínky navíc, já jsem vybírala příklady z těchto dvou míst:)
Dárcovství krve navíc zabere čas, i jisté odříkání. Před samotným odběrem by dárce neměl nejméně dvanáct hodin pít alkohol, ale také se nedoporučuje jíst tučná jídla (sýry), kořeněné pokrmy (guláš, chilli), nepít mléko a nepřecpat se.
Všechny tyto podmínky, z nichž některé není až tak snadné dodržet (cestování, kérky, prášek na bolest), plus fakt, že nejsilnější generace dárců krve stárne, jasně indikuje, že by ČR neměla usínat na vavřínech a měla by aktivně posilovat kampaň na dárcovství krve.
Není to snadné, protože i když dárci krve něco málo dostanou (jak lze vidět na stránce VZP), nelze to srovnat s centry na odebírání plazmy, kde vyplácejí hotovost přímo po odběru.
U nás v rodině je tradice dávat krev. Můj otec chodil darovat krev a já jsem obdivovala odznáček kapky krve, který dostal.
Můj bratr převzal tuto tradici a už má zlatý kříž Českého červeného kříže – 3. třída za osmdesát odběrů. Když jsme se o tom bavili a já zjišťovala, jak to chodí v Pardubicích a co zde dostane, tak prostě odvětil to, co asi cítí mnozí z vás, kdo darují krev: „Jo, dostaneš stravenku v hodnotě 150 korun a můžeš si hned po odběru vzít rohlík a třeba čaj a kafe… já o tom ale moc nevím, dělám to, protože je to prostě potřeba. Někomu to pomůže.“
A jak je to s aktivním = pravidelných dárcovstvím?
10 odběru = bronzová medaile Prof. MUDr. Jana Janského
20 odběrů = stříbrná medaile Prof. MUDr. Jana Janského
40 odběrů = zlatá medaile Prof. MUDr. Jana Janského
80 odběrů = zlatý kříž ČČK 3. třídy
120 odběrů = zlatý kříž ČČK 2. třídy
160 odběrů - zlatý kříž ČČK 1. třídy
250 odběrů = plaketa ČČK Dar krve - dar života
World Health Organization pravidelně děkuje na svých stránkách dárcům krve, neboť jak píši:
Ženy s komplikacemi během těhotenství a porodu potřebují krev, stejně tak děti s těžkou anémií, oběti nehod, pacienti při mnoha operacích. Každý potřebuje krev.
Zatímco potřeba krve je univerzální, přístup ke krvi není. Nedostatek krve je akutní hlavně v zemích a oblastech s nízkými a středními příjmy.
Ve všech zemích platí, že každý dar krve nebo plazmy je dárek pro život. Pravidelný dar je klíčem k budování bezpečné a udržitelné nabídky.
Krev potřebuje opravdu každý, i ti, co z ní mají hrůzu. Ano, existuje strach navozující paniku a nevolnost při pohledu na krev, při pomyšlení na ni anebo třeba když má člověk dostat injekci. Jde o hematofobii (nebo také hemafobii či hemofobie).
Měla jsem na Facebooku kamarádku Karen z USA, která všem známým psala, aby jí neposílali na zeď žádné obrázky, kde je třeba zraněné zvíře. Nejdříve jsem si myslela, že je to kvůli tomu, co prožívám já: chce se mi brečet nad takovými kauzami. To potvrdila, ale až časem vyšlo najevo, že za tím vězí ještě něco jiného. To, když jsme mluvily o seriálech a filmech.
V té době se akční filmy dostávaly do stále většího popředí a přitvrzovaly, vznikaly seriály jako jsou Myšlenky zločince nebo Kriminálka Las Vegas/New York/Miami, kde se ukazovala místa činu i práce na pitevně. Karen si stěžovala, že se za chvíli nebude moci dívat na žádné seriály. I když věděla, že ta krev na oběti či hrdinovi, který dostal pěknou nakládačku, je umělá, i tak jí začalo bušit srdce a zrychleně dýchala, bylo jí nevolno.
Zeptala jsem se jí, jak to probíhá, když se třeba někdo v rodině zraní. Odpověděla mi: „Nikdo si neumí představit, co prožívám, když vidím krev. Ten atak paniky. Rodina a přátelé to vědí, a tak se mi snaží vyhnout. Když mi začala menstruace, musela jsem jít k psycholožce a dostala jsem na léky na úzkost.“
Ano, neumíme si představit, co takový člověk zažívá. Karen se asi před pěti lety se všemi rozloučila. Napsala mi, že se stahuje ze všech sociálních sítí. I když se naučila tak trochu zvládat paniku, využívá ji pro reálný život (když je někdo zraněný, když má menstruaci, když musí na injekci). Nechce se již nervovat nad příspěvky na internetu.
Hematofobie není až tak vzácná, i když mnozí z těchto lidí mají velice lehkou formu a prostě se jen nemohou dívat na zraněného člověka/zvíře.
Mám fotky i ve dvou fotobankách, které jsou zaměřeny na prodej obrázků na přebaly knih. Tyto fotobanky mohou někdy fotografy požádat o vytvoření fotek na určité téma, neboť klient nenašel v archívu to, co hledal.
Asi před třemi roky jedno anglické nakladatelství potřebovalo fotku umyvadla hodně umazaného od krve. Tak jsem si koupila divadelní krev, mimochodem ta vás pěkně upatlá. I když je tato krev smyvatelná, není to zase tak rychlé a super snadné. Opravdu jsem to ale nakonec smyla. Co vám budu říkat, všechno jsem naaranžovala, vyfotila jsem to a pomyslela jsem si: to je hnus. Působilo to odporně.
Měla jsem pravdu. Klient se omluvil, že by mu tohle neprošlo, že je to příliš „grafické“. Nakonec jsem udělala fotku kuchyňského nože na bílém pozadí a vedle něho pár kapek krve. Efekt navozující atmosféru ošklivého kriminálního zločinu tam byl, ale nebylo to tak úděsné jako to umyvadlo. S krví na přebaly knih se to nemá přehánět.
Krev je potřeba, společně s vodou je to nejcennější kapalina, ale pohled na ni může navodit strach.
Další zajímavostí je, že AI leckdy nemůže vytvářet obrázek s krví. Tohle mi napsal Copilot, když jsem si chtěla být jistá:
Je skvělé, že píšete článek o tak důležitém tématu, jakým je světový den dárců krve. Můžu vám pomoci s informacemi, ale opravdu nemohu vytvářet obrázky s tématem krve. Pokud potřebujete pomoc s něčím jiným jako je vytvoření osvětového materiálu, budu rád vám nápomocen.
To jen pro zajímavost. Dnešní článek byl ale věnovaný vám dárcům krve. Díky za to, jak pomáháte. Vždyť pomáháte zachraňovat lidské životy. Na to pamatujte při každičkém darování krve.
