Článek
Start závodu byl posunut dolů pod lyžařskou lanovku Churáňov, aby hned v prvním kopci (asi 150 m nahoru) mohli ti rychlíci vpředu nasbírat peněžité vrchařské prémie od sponzorů, ale to se mé maličkosti netýkalo…
Hned po startu se jelo hodně svižně, asi to bylo způsobeno tím, že ve startovním poli byla většina zkušených bikerů, a když člověk nechtěl být úplně na chvostu, tak se do toho muselo hnedka trochu šlápnout.
Závod se rozjížděl docela slibně, mezi 15 a 20 km jsem začal dojíždět některé přede mnou a propracovával jsem se kupředu. Ale bohužel po 20 km přišla průtrž mračen a pršelo vydatné asi 20 min, takže jsme byli durch promočeni a zabláceni od hlavy až k pate. Já už tušil, že bude zle, protože když mi na dešti vychladnou nohy, tak se to dost těžko dává odkupy.
KPŽ Šumavský maraton 2023 - za vrchařskou prémií
Mezi 30 - 40 km jsme projížděli technické pasáže a kratší sjezdy a výjezdy, takže jsme docela oschli, a dokonce jsem se i zahřál, a tak jsem tajně doufal, že když nepřijde další déšť, tak bych mohl vytáhnout se ctí i ten poslední 12km kopec nahoru na Churáňov.
Po průjezdu Vimperkem, ze kterého jsem pres totálně zablácené brýle viděl víceméně jen dlažební kostky, (naštěstí mi brýle omyla děvčata na občerstvovačce) začalo mrholit a okolo 45 - 50 km zase sprcho, sice ne tak moc, ale stačilo to na to, aby mě totálně vytuhly nohy a začal boj s křečemi.
Docela mě pobavilo (jestli to vůbec bylo k smíchu), že při průjezdu v podhůří okolo jedné traťové komisařky, jsem zaslechl jak si povídá se starším párem sedícím na zapraží chatky o tom „proč ty lidi vůbec mají potřebu závodit na kole v dešti“ a paní jim odpověděla, že „Alespoň přijedeme poradně umytí.“ No, jak jsem vypadal, je vidět na fotkách.
No, a pak přisel poslední nekonečný „krpál“, kdy už jsem bojoval o přežití, tedy nejen já, ale i kluci, co se okolo mě motali, si přáli, že už by to pro dnešek stačilo, haha … Takže když to shrnu, tak byl mazec skoro až do posledního metru lesními pěšinami, pres kořeny a kameny… Nahoře na kopci, kde už jsem kromě jiného měl totálně otlačenou zadnici, se mi podařilo ještě vyloudit křečovitý úsměv pro fotografa a hurá do cíle.
Zabahnění jsme byli nejen zepředu…
Před startem jsem manželce, která na mě čekala v cíli, odhadoval, že dorazím nejdříve cca za 4 - 4.5 h a nakonec i přes hodně složíte podmínky, bahno, déšť a pod. jsem to dal za 3h 59m podle mého měření (podle oficiálního za 4h). Takže průměr lehce nad 15 km/h, což považuju za celkem obstojné na tu bídu… Nakonec z toho bylo 245. místo a za mnou dojelo ještě asi 20 lidí.
...ale i zezadu
Celkové hodnocení závodu je pozitivní, počasí odradilo mnohé závodníky, a tak nebylo příliš plno na trati, a organizace, jak už to na akcích Kolo Pro Život bývá, byla opět příkladná. Tedy na shledanou napřesrok.
Sportu zdar a MTB zvláště…
