Článek
Závod měl mít délku cca 39 km s nastoupanými 1050 m a byl z dílny zkušeného pořadatele legendárních MTB závodů „Král Šumavy“.
Už v pátek jsme v podvečer „přifrčeli“ do jednoho místního penzionu, kde měli příjemné ubytování, a „ustájili“ nám jak moje kolo tak i dokonce psa. Ještě v podvečer jsme absolvovali procházku po malebném okolí a také „okoukli“, kde je chata Ořovský, odkud se v sobotu v 11:00 mělo vyrážet. Ráno jsem si přivstal na snídani a hned se dojel zaregistrovat do závodu. Pak už jen zpátky na kafe, oblíknout se do „cyklo-cajků“ a předat ženě auto, aby mohli být nejen někde na trati, ale aby si mohli dojet na výlet k Čertovu jezeru a k lanovkám na okolní kopce, kde se nachází pěkné vyhlídky.
MTB závod Pancířské stráně 2023 - před startem
Cestou na start jsem se na kole trochu zahřál průjezdem přes místní sjezdovky a dojel jsem na plácek před chatou Ořovský, kde už se pomalu chystalo cca 80 bikerů.
V 11:00 bylo odstartováno a vyrazilo se do prvního dlouhého kopce, kterým jsme měli vyškrábali z cca 800 do 1000 m n. m. Jako obvykle jsem zase trochu zaspal na startu, protože mě zlobila elektronika (propojení cyklopočítadla s mobilem), takže jsem se následně musel prodírat přes asi 20 závodníků trochu dopředu, abych měl pak volněji na lesních pěšinách. Kopec byl naštěstí vydatný a dlouhý, takže bylo dost prostoru se posunout někam na začátek třetí třetiny startovního pole, kam výkonnostně zatím patřím, a hned se jelo veseleji.
...po startu bylo potřeba se propracovat alespoň trochu dopředu
Po asi 20 minutách jsme si to už „frčeli“ směrem Gerlova huť a tou dobou bylo startovní pole už dostatečně roztrhané, takže nikdo nikomu nepřekážel. Několikrát jsem si s okolo jedoucími bikery vyměnili pořadí a už jsem si pomalu začal vytvářet ten správný prostor, kdy si člověk jede v podstatě svůj závod a užívá si okolní přírodu. Asfaltové úseky střídaly štěrkové cesty, lesní pěšiny a místy trochu nebezpečné sjezdy. Naštěstí bylo na toto roční období krásné slunečné počasí, takže „krakeny“ (moje pneumatiky na kole) držely i na nezpevněném povrchu. Mnohé asfaltové sjezdy byly hodně rychlé a místy jsme dosahovali i rychlosti blížící se k 60 km/h, a když to pak plynule přešlo na šotolinu s příčnými strouhami pro odvod vody, tak musel být člověk dost opatrný.
Občerstvení na Prenetu - rychle vypít „jonťák“ a šup do sedla…
V polovině trati jsem se vyškrábal na občerstvovací zastávku na Prenetu, kde jsem se i přes bohatou nabídku namazaných chlebů, koláčů, banánů apod. moc nezdržel a „kopnul“ jsem do sebe jen „jonťák“ a spoléhal jsem se na vlastní zásobu gelů a ovocných kapsiček, které se mi osvědčily, jako dobrý zdroj sacharidům, který je zároveň šetrný i k trávení.
...v lese pod Prenetem jako v pohádce
Za „občerstvovačkou“ jsme se zase vnořili do lesa a čekal nás asi nejnebezpečnější sjezd lemující naučnou stezku „Hojsova stráž“. Kamenitý sjezd po zelené značce v místě označeném jako „Jižní stráň“ nám dal dost zabrat a jen tak tak, že nedošlo ke kolizi, když mi v jednom kritickém místě na poslední chvíli uhnula z cesty pomalejší závodnice jedoucí přede mnou, za což jí dodatečně děkuji.
...a ty panoramata, jeden by hned zapomněl, že jede závod :o))
Po tomto sjezdu vedoucím do nejnižšího místa tratě 816 m n. m. na nás čekalo asi nejdelší, více než 5 km dlouhé, náročné stoupání na Pancíř (1214 m n. m.). Cestou jsem poklábosil s dalším bikerem jedoucím ve stejné kategorii, ale evidentně o něco zkušenějším, protože mě nejen dojel zezadu, ale nakonec mě nechal kousek za sebou v závěrečném výšlapu na sjezdovku pod Pancířem. Tam jsme ostatně posledních asi 100 m kola vytlačili díky strmému kopci, kterým se vinula kamenitá, obtížně sjízdná pěšina. Po pravdě řečeno jsem měl trochu zmatek, kde se právě nacházím a tak jsem šetřil síly, protože jsem se mylně domníval, že nás čeká ještě jedno stoupání.
Na vrcholu Pancíře, jak jsem se později dozvěděl, jsem o jedno místo propásl vysokohorskou prémii vypsanou pro závodníka, který se na vrcholu přiblíží co nejblíže k času 13:13… no nic, tak příště, i když zastavovat tam kvůli tomu asi nebudu…
Nejvyšší bod tratě Pancíř, kde jsem jen těsně přišel o vysokohorskou prémii… :o))
K mému překvapení, se už další větší stoupání nekonalo a dolů se trasa rozběhla po kamenité pěšině pod lanovkou, která byla součástí bike-parku, směrem na Hofmanky. Rozbitou cestou jsem to mezi vzhůru šlapajícími turisty co nejrychleji prokličkoval a u rozcestí Hofmanky jsem opět vniknul do lesa, kde jsem po pěšinách s kořeny a místy i trochou bahna dojel po několika minutách k ceduli „1 km“, což mě docela mile potěšilo, protože jsem nečekal, že už tam (v cíli) za chvíli budu.
Závěrečný sjezd k malebnému přírodnímu koupališti „Žabáky“ byl už jen o tom moc to nepustit, abych se nerozvěsil po okolních stromech a hurá do cíle. Můj optimistický odhad byl, že dříve jak za 2:30 to nezajedu, ale nakonec z toho byl čas 2:25 a pořadatel říkal, že „pořád ještě velmi slušný čas“. Vzhledem k tomu, že jsem rodince nahlásil, že dorazím nejdříve za dvě a půl hodiny, tak mě v cíli ani nikdo nevítal a musel jsem na ně asi 5 min počkat.
V chatě Ořovský jsme dostali guláš a pivo (nebo limo dle výběru) a pak ještě počkali na vyhlášení výsledků, které proběhlo na parkovišti před hotelem. Mezitím ještě dojížděli poslední opozdilci, kterým to tolik nejelo nebo měli jiné problémy. Mimochodem poslední, který úspěšně zdolal trať, měl ztrátu na prvního 3h 19m.
Vyhlášení výsledků Pancířské stráně 2023
Moje umístění v závodě bylo na 56. místě ze 77 bikerů na startu a 14. v kategorii 50+. Celkově první Milan Dvořák, který zde vítězí pravidelně již asi 9 let, mi „naložil“ 52 minut, a tímto před ním smekám a gratuluji. Závod se vydařil, organizace bezchybná, značení dobré, počasí bylo skvělé a moc jsem si to v té krásné šumavské podzimní přírodě užil.
Pokud zdraví a čas dovolí, tak už se těším na příští ročník!
Sportu zdar a MTB zvláště!
