Wembloudovy hrby 2023 - závod horských kol v Klášterci nad Ohří, MTB – XC (cross-country)

Na tento závod jsem se chystal už několik týdnů protože jsem si chtěl dát něco kratšího, abych se úplně neutavil před dalším XCM (cross-country maraton) závodem „Lesák cup“, který bude hodně náročný do kopců v Jestřebích horách…

„Wembloud“ se konal v Klášterci n/O a tak jsem využil svoji návštěvu u příbuzných v Kadani z kraje srpna, abych si trať projel a zjistil do čeho jdu. Zalesněný a velmi kopcovitý terén s technickým a místy až nebezpečnými sjezdy dával tušit, že i když se pojede „jenom“ něco málo přes 20 km, tak nastoupané převýšení celkem nad 750 m dá pořádně zabrat obzvláště za teplého počasí.

V pátek ještě navečer jsme se přesunuli opět do Kadaně, abych se pořádně a v klidu vyspal. V sobotu dopoledne pak už jen zkontrolovat kolo a po poledni jsem po vlastní ose, abych se trochu zahřál, vyrazil po krásné cyklostezce podél Ohře směr depo závodu umístěným nad Kláštercem n/O. Start byl naplánován na 14:00 a už cestou nahoru na úpatí Krušných hor jsem se pořádně zapotil, takže se bylo na co těšit. Před 13:00 už jsem byl na místě, zaregistrován se startovním číslem a čipem na botě.

Zázemí závodu bylo pěkně organizované na místní XC dráze (pro modely aut na vysílačku) s pódiem, stánky na občerstvení, venkovní sprchou. Zrovna probíhala pěnová párty pro děti, které měly také svoje přidružené mini závody. Zbývala ještě hodina do startu a tu jsem já i většina ostatních soutěžících využili pro relaxaci před závodem.

Ve 14:00 v největším pařáku s 37 °C odstartovalo z prostoru pod dráhou cca 55 bikerů převážně z okolních sportovních týmů. Po louce v okolí XC dráhy jsme obkroužili zaváděcí kolo, abychom se rozřadili ještě před vjezdem do lesa, kde hned z kraje byl „single track“ a nedalo by se tam předjíždět.

I přes to, že jsem byl tradičně skoro vzadu, tak se mi podařilo v zaváděcí části předjet několik závodníků, aby mě v lese nikdo nebrzdil, a už jsme si to svištěli po úpatí lesnatých kopců. Po pár přejezdech mezi loukou a lesem jsme se začali „škrábat“ do vrchu a to z cca 360 m. n. m. až do nejvyššího místa označeného jako Liščí doupě v nadmořské výšce 562 m, které se nacházelo asi v polovině prvního okruhu. V průběhu tohoto stoupání jsem zdolal ještě několik jezdců a před prudkým sjezdem z Liščího doupěte už jsem okolo sebe viděl jen asi 2 závodníky. Dlouhý a rychlý sjezd navazoval na šotolinovou lesní cestu a byl ukončen brodem přes Podmileský potok. Pak nás čekal jeden menší kopec, kratší technický sjezd ještě výstup do prostoru nad Klášterecký potok. Tam jsme se přes nejnebezpečnější sjezdařské úseky pro „downhill“ řítili dolů zpátky k silnici a podél chatové oblasti do dalšího kola. Při nájezdu do druhého kola se ke mně začal přibližovat jeden z bikerů, kterého jsem zdolal v první třetině trati.

Tempo závodu i v takovém horku, kdy v lese bylo asi 30 °C ve stínu bylo dost vysoké, a já jsem začínal cítit, že mi odcházejí nohy. Ještě před občerstvovačkou pod nejvyšším bodem trati jsem už podruhé doplnil cukry a vzhledem k tomu, že pod Liščím doupětem mě chytla lehká křeč do stehna, tak i magnézium a draslík. Při kodrcavém sjezdu z Liščího doupěte mě celkem odvážně předjel kolega co se držel za mnou od začátku druhého kola a vzhledem k tomu, že jsem byl rád, že se vůbec ještě držím řídítek, tak jsem ho nechal jet a soustředil jsem se na dokončení závodu.

Ve finálním stoupáku před posledním sjezdem už jsem trochu začal bojovat o přežití. Mezitím mě také začala dojíždět jedna závodnice zezadu. Trochu jsem zariskoval, dal do posledního kopce co šlo a udržel tak menší náskok. Pak už jen zbývalo se nerozvěsit po stromech na down-hillových sjezdech a hurá do cíle.

Ufff, v cíli jsem toho měl vážně dost, a trvalo mi alespoň 20 minut než jsem se vzpamatoval… Celkově kratší trasa závodu byla bohatě vyvážená nastoupanými metry, příkrými kopci a pro mě dost náročnými sjezdy, takže odpočinout se prakticky na trase nedalo. Když vezmu v úvahu vedro, náročnost tratě a intenzitu s jakou se závod jel, tak vlastně vyhrál každý, kdo dojel. V cíli bylo nakonec 50 závodníků a já jsem byl s časem 1:34 na 39 místě. První co dojel, mi „naložil“ 32 min a poslední dorazil 16 min po mě.

Po dokončení závodu mě tradičně přivítala moje rodina i se psem a pokračovali jsme do depa, kde jsme dostali guláš, pivo a v příjemné atmosféře jsme shlédli vyhlášení vítězů. Moje kategorie 50-59 let je tradičně silná a tak jsem byl až 3. od konce. Ocenit musím také 3 bikery z kategorie 60+, z nichž dva dojeli asi 10 min přede mnou a jeden asi 3 minuty po mě, tedy klobouk dolů!

Závod byl moc pěkně organizovaný a všichni si to dostatečně užili. Já jsem si ještě nakonec jel vyšlapat nohy směr Kadaň a tak jsem ten den měl v úmorném vedru ujeto cca 42 km a okolo 950 m nastoupáno…

Sportu zdar a MTB zvláště.