Biblická zemětřesení z pohledu archeoseismologie

V anketě jednoho z předchozích příspěvků o shodě údajů v Bibli s archeologickými nálezy z Ninive se přes 700 (89,9 procent) čtenářů vyjádřilo, že považují Bibli za historicky věrohodný zdroj (zde). Tady se podíváme, zda Bibli jako historický pramen přijímá i archeoseismologie.

Izrael se nachází v seismicky aktivní oblasti, kterou ovlivňují posuny tektonických desek. Nejnižší místo na Zemi, Mrtvé moře s hladinou 430 m pod hladinou světových moří, leží v linii Velké příkopové propadliny táhnoucí se asi 6 000 km ze Sýrie do Mosambiku. Jak vyplývá ze záznamů historiků a kronikářů, nejen v současnosti, ale i v dobách kolem přelomu letopočtu docházelo k zemětřesením v tomto regionu poměrně často. Silná zemětřesení přicházela průměrně jednou za 60 let a k lokálním otřesům menší intenzity docházelo každoročně. Asi tři čtvrtiny jich zasahovaly i Judsko a Samaří.

Historické údaje nacházejí badatelé v katalozích historických zemětřesení, jež od 15. století excerpovaly více či méně věrohodné údaje z rozličných historických pramenů včetně klínopisných tabulek. Tyto katalogy vznikaly zpravidla po velkých zemětřeseních; i Willisův první moderní katalog zemětřesení z oblasti Levanty z roku 1928 vyšel rok po zemětřesení 11.7.1927 o síle 6,2 stupně, které zasáhlo Izrael.

Existují studie o dopadech těchto geofyzikálních jevů na existenci lidí, na jejich praktický život i  jejich světonázorové představy. Amos Hur, který se podobně jako například i Hagai Ron a Eric Cline zabýval dopady zemětřesení na společnost, uvádí, že velká zamětřesení mají tak katastrofické důsledky, že dokonce mohly přivodit zánik celých civilizací, například té z doby bronzové.

Podívejme se teď, jak s biblickými záznamy spolupracuje archeoseismologie, což je poměrně nedávná mezioborová disciplína vzniklá díky spolupráci archeologie a seismologie (což je podobor geofyziky) opírající se o záznamy v historických textech. Archeologické nálezy vrstev porušených zemětřesením jsou spolu s písemnými záznamy o zemětřeseních zdrojem, z něhož lze čerpat informace o otřesech Země, ke kterým došlo dřív, než je lidé byli schopni zaznamenávat a měřit jejich intenzitu pomocí seismografů. Jak ukázal Roberts, správná interpretace archeologických nálezů ve vztahu k zemětřesením vyžaduje nejen spolupráci seismologů a historiků, ale i geologů, architektů a stavařů.

Pokud archeologie nachází v tektonicky aktivních oblastech náhlé geomorfologické změny, sesuvy půdy, rozdrcené kosti z nepohřbených těl v dávných sutinách datovaných střepy a dalšími nálezy, sesunuté zdivo, oblouky a úhelné kameny oblouků a dveří, sloupy popadané vlivem dominového efektu v jednom směru, diagonální trhliny a horizontální posuny velkých bloků zdiva s odlomenými rohy, zdi oddělené v rozích a rychlou obnovu či naopak opuštění lokality, je to pro ni indikace škod způsobených zemětřesením. Někteří jako Nikonov volají po archeoseismickém posouzení každého monumentu v kontextu všech okolních. Silná historická zemětřesení přichystala stejné nálezy na archeologických lokalitách v celé zasažené oblasti, jež datování takových událostí upřesňují.

V troskách zřícených staveb se také nacházejí mince, podle nichž je možné zhruba odhadnout, kdy došlo k zemětřesením, která tyto budovy zničila. Na Masadě v Judské poušti byly nalezeny mince císaře Traiána (98-117 n.l.) a ještě další ražené 110-111 n.l.

Když se Izraelci po 400 letech vraceli podle Božího slibu Abrahamovi z egyptského otroctví do země Kanaán, opustili stany kočovníků a při osídlování země začali stavět domy určitého typu se čtyřmi místnostmi zvané „izraelský dům“. Z nálezů základů tohoto typu domu se pozná, kde sídlili Izraelci a kde okolní národy. Je zajímavé, že tento dům má parametry staveb odolných vůči zemětřesení: výška by neměla být více než osminásobná než tloušťka zdiva u základu, neměla by přesahovat 3,5 m a žádný otvor by neměl být širší než 1,2 m. Přízemí mělo strop ve výšce necelých dvou metrů.

Biblická kniha Amós (1. kapitola) uvádí, že Amós dostal „dva roky před zemětřesením“ prorocký vhled o Božím chystaném trestu pro Damašek za jeho krutost, pro Gazu za zajetí vyhnanců, pro Týr za porušení smlouvy, pro Edóm za „pronásledování bratra“ a pro Amónovce za to, že rozpárali těhotné, aby rozšířili své území.

Mnozí badatelé se snažili pomocí různých hledisek zjistit, kdy přesně došlo k tomuto „Amósovu“ silnému zemětřesení s velkým dosahem, o němž archeologie nachází doklady na řadě míst. O této historické události žádný archeolog nepochybuje, jenom se s dalšími poznatky upřesňuje její datum, které Yadin určil kolem roku 760 př. n.l. a Migowski a kol. do roku 749 př. n.l. Amós působil za vlády dvou tehdejších králů, Uzijáše v Judsku a Jarobeáma v Izraeli, což tomuto časování odpovídá.

Epicentrum tohoto zemětřesení bylo v severním Izraeli: v Danu našli archeologové kompaktní kostru (zvířata ho nerozvláčela) zasypaného býka i s nepálenou cihlou na hlavě, v blízkém Hazoru silné zdi i kamenné pilíře ze stejné doby nakloněné k jihu i podélně rozpuklou svažitou cestu. Stopy po zemětřesení objevily různé týmy i při vykopávkách několika dalších biblických sídel. Poškození s četnými trhlinami a ohořelý dřevěný stav na tkaní po následném požáru objevili v Deir ‘Alla, kde nalezli dokonce i doklady o následných otřesech. Tel Rehov svědčí o posunu zdiva a trhlinách v něm, nikoli o požáru.

Josephus (někdy se také píše jako Iosephus nebo Josef) Flavius zaznamenal zprávu o zemětřesení v Judsku 1. 9. 31 př.n.l. s epicentrem u Jeruzaléma. Došlo k němu v noci před bitvou mezi Octaviánem a Markem Antoniem u Accia. Judská vojska, která byla tehdy v terénu na západním břehu Jordánu, zůstala ušetřená, ale desetitisíce lidí v domech zahynuly, škody byly obrovské a nastal zmatek. Toho chtěli využít Nabatejci, kteří vtrhli do Judska a zabili další lidi. Herodes však vedl judské vojsko do protiútoku, Židé s velkou převahou zvítězili a Nabatejci se stáhli do Petry. Současně však v bitvě u Accia zvítězil Octaviánus, který ovládl celé Středozemí včetně Judska.

Přestože bylo zemětřesení v roce 31 před naším letopočtem tak ničivé, daleko častěji bylo zmiňováno zemětřesení, k němuž došlo při ukřižování a vzkříšení Ježíše, a které bylo (a je) vykládáno jako Boží znamení. Na mapce má zakreslené epicentrum poblíž Jeruzaléma a je datováno do roku 31 našeho letopočtu.

Zemětřesení, k němuž došlo při ukřižování, popisuje Matouš 27,51-53 následujícími slovy:

A hle, chrámová opona se roztrhla ve dví, shora dolů. Země se zachvěla a skály se rozpukly. Otevřely se i hroby. A mnohá těla svatých, kteří zesnuli, byla vzkříšena a po vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do svatého města [tj. do Jeruzaléma] a ukázali se mnohým. (ESV)

Různí badatelé proto o tomto zemětřesení hledali faktické doklady. Geolog Lavvas získal v roce 1998 celosvětovou pozornost sdělením, že pod podlahou chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, který je tradičně považován za místo ukřižování, našel 12 cm širokou trhlinu, kterou považoval za důsledek tohoto zemětřesení. Interpretace tohoto nálezu se ale ukázala být doslova na vodě, protože jiní geologové rychle doložili, že jde o práci vody v měkké vápencové hornině, nikoli o dílo tektoniky. Jak uvádí Graham, v Jeruzalémě se nachází šest druhů vápence, z toho dva jsou měkké a používaly se třeba k výrobě ossuárií či kamenných nádob.

Teprve v roce 2011 přinesl kvalitní důkaz o obou zemětřeseních z přelomu letopočtu geolog Williams s kolegy Schwabem a Brauerem, když provedli zemní vrty v En Gedi u Mrtvého moře a našli ve vzorcích sedimentů porušené vrstvy svědčící o obou zemětřeseních; to druhé časově přiřadili k roku 31 n.l. ±5 let, tedy do doby, kdy došlo k ukřižování. Druhé zemětřesení nebylo tak silné jako to první, ale jeho epicentrum bylo blízko povrchu země a bylo natolik silné, že narušilo horniny i sedimenty. Tyto výsledky jsou považovány za ověření správnosti Matoušova záznamu o zemětřeseních. Soudí se, že k En Gedi dosáhlo nikoli zemětřesení provázející ukřižování, ale až jeho následná vlna při vzkříšení, které je ve shodě s 28. kapitolou Matouše považováno za silnější než to předchozí, pročež se „podepsalo“ i na sedimentech Mrtvého moře 40 km od Jeruzaléma. Slovo, které je zde přeloženo jako „veliké“ je řecké slovo „megas“ – velký:

Matouš 28, 1-6: Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. (ČSP)

Způsobila toto zemětřesení tektonika, nebo Boží moc hýbající Zemí, jak lidé celé tisíce let věřili? To se jednou dozvíme. Zatím se můžeme radovat z objevování skrytých věcí metodami, které jsou nám tady dostupné, byť přitom býváme otřeseni poznáním, které učinil a zapsal už Josephus Flavius: „Shledávám, že pokud se nechceme řídit nesprávnými názory, ale čerpáme pravdu z faktů, zjistíme, že všechno se událo jinak“.

Když chce náš staroušek přilákat naši pozornost, volává na nás: „Haló! Já tady nejsem!“ Protože ale z Římanům 3,4 víme, že každý člověk je lhář a jenom Bůh je pravdomluvný, je jasné, že aby to byla pravda, mohl to říct jenom Ježíš - ústy anděla v prázdném hrobě.

K hlasování v této anketě jsou zváni všichni, ale kvůli těm, kteří nečetli předchozí příspěvek, se ptám podobně jako minule:

Zdroje:

Graham D. 2020. The Earthquakes of the Crucifixion and Resurrection of Jesus Christ. Themelios 45(3): 537–557.

Lavvas G. 1998. The Rock of Calvary: Uncovering Christ’s Crucifixion Site. Jewish Art 24: 147-150.

Lavvas G. 2004. The Holy Church of the Resurrection in Jerusalem: The First Construction Phase During Constantine the Great. Corpus, 60: 30–47.

Migowski C., Agnon A., Bookman R., Negendank J.F.W., Stein M. 2004. Recurrence Pattern of Holocene Earthquakes along the Dead Sea Transform Revealed by Varve-Counting and Radiocarbon Dating of Lacustrine Sediments. EPSL 222: 301–14.

Agnon A., Migowski C., Marco S. 2006. Intraclast Breccias in Laminated Sequences Reviewed: Recorders of PaleoEarthquakes: In New Frontiers in Dead Sea Paleoenvironmental Research, Enzel Y., Agnon A., Stein M. (eds.). Special Papers 401. Geological Society of America, 2006: 195–214.

Roberts R.N. 2012. Terra Terror: An Interdisciplinary Study of Earthquakes in Ancient Near Eastern Texts and the Hebrew Bible. Thesis, University of California, Los Angeles.

Williams J.B., Schwab M.J., Brauer A. 2012. An Early First-Century Earthquake in the Dead Sea. International Geology Review, 54: 1219–28.

Willis B. 1928. Earthquakes in the Holy Land. Bulletin of the. Seismological Society of America, 18: 73-103.