Článek
Díky tomu, že jsou pylová zrna chráněna odolným obalem ze sporopoleninu, přetrvávají celé věky. Pyl byl tak nalezen i v archeologických vykopávkách, v keramických nádobách s medem či tukem a na pohřebních plátnech, a to nejen egyptských mumií. Nejslavnější a nejstudovanější archeologický objekt, Turínské plátno, ho obsahuje překvapivě mnoho. Při odběrech z několika míst kriminalistickou metodou pomocí lepicí pásky bylo nalezeno 313 zrn pylu, z nichž 204 odborníci určili. Přiřadili je k 58 druhům bylin, keřů a stromů, z nichž 45 jich roste v okolí Jeruzaléma a areály výskytu některých těchto druhů rostoucích severně a jižně se tam překrývají. Svědčí to o autenticitě této vzácné relikvie.
Odběry se prováděly v letech 1973 a 1978, kdy neexistovaly srovnávací sbírky a palynologie byla ještě v plenkách. Řada pylových zrn byla obalena ztuhlými olejovitými látkami, které bránily dokonalému rozlišení struktur na povrchu zrn, podle nichž by se daly pyly přiřadit rostlinným druhům naprosto spolehlivě. Později bylo určení některých druhů upřesněno.
Otazník visel především nad nejhojněji (29,1 %) zastoupeným druhem pylu. Ten byl dlouho považován za pyl druhu Gundelia tournefortii, který je podobný bodláku či štětce, protože řada lidí na samotném plátně i na jeho fotografiích dokázala rozlišit její obraz. Bylo ale těžké vysvětlit, jak to, že je tohoto pylu na plátně tak velké množství. Palynologové později nabídli vysvětlení, že jde o chybu v určení a že pyl ve skutečnosti náleží některému druhu s morfologicky podobnými pylovými zrny z rodu Helichrysum (smil). Jsou-li pylová zrna obalená ztuhlým tukem jako u těchto dvou druhů, je jejich determinace zvlášť obtížná.
Smil krvavý, Helichrysum sanquineum (L.) Kostelecky je v Izraeli chráněný druh smilu. Říká se mu hebrejsky „krev Makabejských“ a arabsky „krev Mesiáše“. Dioscorides píše, že smil patří mezi rostliny s hypnotickými, sedativními, narkotickými a psychotropními účinky: „Elicriso, rostlina, která nevadne, nazývaná nesmrtelná; jak říká egyptský král Ptolemaius, korunovala jejich bohy. Girlandy a masti z ní připravované přinášejí blahovůli a slávu, olej se uchovává ve zlatých pohárech zvaných apyron“. Olej se lisoval z čerstvých květů, které obsahovaly pyl.
Helichrysum sanguineum
Další rody, které jsou na plátně také svým pylem hojněji zastoupené, Cistus, Pistacia a Ferula, tvoří spolu se smilem přes 64 % všech odebraných a určených pylových zrn. Pryskyřice z cystu se používala na obklady ran a vředů, ke zmírňování bolesti. Z druhu Cistus ladanifer se sbírá cenná pryskyřice ladanum. Také z pistácií se získává pryskyřice k hojení ran; řečík lentišek (Pistacia lentiscus) poskytuje mastix či mastiku (Resina mastix); ze zralých plodů řečíků se vytlačuje olej. Řečík terebintový (Pistacia terebinthus) poskytuje terpentýn. Pryskyřice z druhů rodu Ferula se též používá na obklady ran. Tento pyl byl nejprve považován za podobný pyl druhu Ridolfia segetum, též z čeledi mrkvovitých, Apiaceae. Všechny pryskyřice slouží také k vykuřování (pálením kadidla).
Jelikož jde vesměs o entomofilní rostliny, jejichž pyl se nešíří větrem, ale pomocí hmyzu, a protože mají na plátně vysoké zastoupení a všechny se používaly k ošetřování těl zemřelých, je velice pravděpodobné, že se jejich pyl dostal na plátno z rostlin, jež sloužily jako zdroj látek pro pomazávání těla k pohřbu, a které také pomohly lepšímu uchycení a uchování pylu na plátně. Naopak je velice nepravděpodobné, že by byly na plátno přeneseny větrem.
Bylo by však zapotřebí provést nové odběry šetrnějším způsobem a získaná pylová zrna prozkoumat moderními zobrazovacími prostředky, které jsou dnes k dispozici, jako i srovnávací sbírky a atlasy pylových zrn.
Tematicky související text naleznete zde:
Zdroj: Boi M. 2017. Pollen on the Shroud of Turin. The probable trace left ba anointing and embalming. Archaeometry, 59(2), 316-330. doi: 10.1111/arcm.12269
