Zlatí svědkové. Byzantské mince napovídají, kudy putovalo Turínské plátno

O Turínském plátnu (dále jen Plátno nebo Mandylion) se více dozvíte tady obecně, tady z hlediska numismatiky, nebo tady z hlediska svědectví pylu. Tento příspěvek pojednává o jeho spojení s byzantskými zlatými mincemi.

Existují celkem spolehlivé historické údaje o tom, že pod názvem Mandylion, což bylo Plátno složené tak, že byl vidět jen obraz přední části hlavy označovaný jako „obraz neudělaný lidskýma rukama“, bylo Plátno od roku 57 do roku 524 ve městě Edessa, kam ho za účelem uzdravení donesl králi Akbarovi V. jeden z Ježíšových učedníků, zřejmě Tadeus. O tom příběhu ale třeba zase jindy.

Edessa, dnes Urfa v současném Turecku, byla tehdy součástí Byzantské říše. Řemeslní umělci používali Mandylion jako předlohu při zobrazování Ježíše.

První mince s Ježíšovou podobiznou nechal razit císař Justinián II. v letech 692-695. Byly zlaté a ve dvou velikostech, větší solidus o váze kolem 4 gramů a menší tremissis, který vážil asi jen třetinu. Byly v běžném oběhu a dnes jsou vzácnou položkou numismatických sbírek. Zobrazení Ježíše na těchto mincích se nejvíc blíží obrazu na Plátně.

Whangerovi hledali míru shodnosti podobizen na dvou z těch velkých mincí s obrazem na Plátně tak, že překrývali polarizované obrazy a počítali shodné body pomocí zavedené kriminalistické metody. Obličej na jedné minci měří od vrcholu hlavy po konec brady 9 mm, na druhé 8 mm. Podobizna na první minci má s obrazem na Plátně 145 shodných bodů. Ta druhá, vyražená jinou raznicí, má 105 shodných bodů. Na obou jsou neuvěřitelné detaily, které nejsou pouhým okem patrné.

Porovnávali také velkou minci, solidus Justiniána II. s jeho menší mincí tremissis, obě z roku 692. Je mezi nimi velká míra podobnosti, více než 140 shodných bodů. Svědčí to o tom, že jsou inspirovány stejným modelem. Přestože podobizna na tremissis vypadá na první pohled neatraktivně a leckdo by si mohl myslet, že se svému výrobci moc nepovedla, má s obrazem na Plátně dokonce 188 shodných bodů. Zjistili také, že se přesně překrývají některé detaily viditelné na obou mincích jen při zvětšení. Pocházejí tedy zřejmě obě z dílny téhož tvůrce a ten musel být jedním z nejlepších, když dokázal vytvořit tolik detailů na tak malé ploše.

Whangerovi se proto domnívají, že tato tremissis je prototypem mince, jež vznikla, když císař pověřil rytce, aby zhotovil minci, která by se co nejvěrněji podobala obrazu na Plátně, protože věřil, že ten je podobiznou Ježíše, která „nebyla zhotovená lidskýma rukama“. Císař však nemusel být spokojen s výsledkem a rytce pověřil, aby udělal ještě jednu minci, atraktivnější, byť méně přesnou. Všechny další mince jsou totiž stylově podobné té atraktivnější.

Zlaté mince ražené v druhém období vlády Justiniána II., 705-711, mají sice také zobrazovat Ježíše, ale tyto mince jsou hodně odlišné, zřejmě proto, že jejich tvůrci neměli k Mandylionu přístup. Jedna z mincí z této doby má s obrazem na Plátně jen 15 shodných bodů, což k prokázání identity nestačí. Ti, kteří tyto zlaté mince vytvářeli, totiž pracovali v Cařihradu, ale Mandylion byl ještě v Edesse, která se mezitím dostala pod vládu muslimů.

Ukázka zlaté mince z druhého období Justiniánovy vlády. Zlatý solidus z druhého období vlády Justiniána II. Vlevo Justinián, vpravo Ježíš:

Výrobu byzantských zlatých mincí zastavil v roce 726 císař Leo III., který zakázal používat náboženské obrazy, protože se rozšířilo uctívání ikon - obrazů Ježíše a některých jeho následovníků, čemuž se snažil zabránit. Zákaz používání byzantských mincí s obrazem Ježíše trval až do církevního koncilu v Niceji roku 842. Císař Michael pak nechal roku 843 razit solidus s Ježíšovu podobiznou, ale ta se jen vzdáleně podobá těm z prvních mincí z doby Justiniána II. S podobiznou na Plátně má asi jen 20 shodných bodů a postrádá mnoho detailů. Předpokládá se proto, že jejím vzorem byly jiné mince, nikoli samotný obraz na Plátně. Obrazy Ježíše na zlatých byzantských mincích z let 843 až 944 postupně jeví stále více nepřesností a odchylek od obrazu na Plátně.

Pak se ale kolem roku 945 objevil další solidus císaře Konstantina VII., s obrazem Ježíše, jehož 7,5 mm vysoká hlava má s podobiznou na Plátně přes 90 shodných bodů. Tento nárůst věrnosti s podobiznou na Mandalionu odpovídá jeho přesunu roku 945 z Edessy do Konstantinopolu, kde opět sloužil rytcům i dalším výtvarníkům jako předloha.

Věříte, stejně jako císař Justinián II., že je obraz na Turínském plátně zobrazením Ježíše Nazaretského? Můžete to sdělit v této anketě:

V této anketě se můžete vyjádřit k tomu, zda podle Vás bylo správné, že císař Leo III. zastavil ražbu mincí s Ježíšovou podobiznou:

V této anketě se můžete podělit o své investiční záměry:

Pro úplnost: Autor článku nemá s vydáváním mincí nic společného.

Zdroje: