Článek
Za devět měsíců si američtí voliči budou s největší pravděpodobností vybírat mezi staronovým párem kandidátů. Prezident Joe Biden bude bojovat o druhé volební období proti Donaldu Trumpovi. Biden má velmi komplikovanou reputaci a poměrně nízkou veřejnou podporu a to přibližně 40 % (kterou by mu však většina našich politiků záviděla). Při pohledu na jeho minulost je však překvapivé, že vůbec v politice stále působí. A že neskončil pokořený tragédiemi, které jeho kariéru provázely. Joe Biden je mnoho věcí, ale slabý rozhodně není a nikdy nebyl. Lépe: Pojďme se podívat na životní příběh a politickou kariéru současného prezidenta USA.
Cesta k vrcholu
Joseph Robinette Biden mladší se narodil 20. listopadu 1942 a vyrůstal v dělnickém městě Scranton v severovýchodní Pensylvánii. Jeho rodina se po finančních problémech sotva dala počítat mezi střední třídu a sám Biden musel aktivně pracovat, aby si mohl dovolit studium na univerzitě ve státě Delaware, kde se jeho rodina později usídlila. Studoval právo, ale byl poměrně průměrným studentem a čelil problémům kvůli nedostatečnému citování zdrojů a podezřením z kopírování. Zlepšení přinesl nový vztah s Neiliou Hunterovou, ke které nejprve přestoupil na univerzitu a roku 1966 se s ní oženil. Z tohoto manželství měl Joe Biden tři děti. Synové Joseph Beau a Hunter se narodily v letech 1969 a 1970 a dcera Naomi roku 1971.
Biden postupoval v životě rychle. Začal se účastnit místní politiky a založil si svou vlastní právní firmu. V roce 1972 Demokratická strana státu Delaware dokázala přesvědčit Bidena, aby kandidoval do senátu USA proti populárnímu republikánovi J. Calebu Boggsovi. Ačkoli si málokdo myslel, že má nějakou šanci, Biden vedl vysoce aktivní kampaň, ve které efektivně přesvědčil místní dělníky, se kterými dokázal rychle navázat konverzaci a okouzlil širokou veřejnost svou mladou rodinou. V listopadu toho roku Biden v těsném souboji a s nečekanou volební účastí dokázal zvítězit a stal se senátorem USA. Byl šestým nejmladším senátorem zvoleným v historii země.
Štěstí z volebního vítězství však nevydrželo dlouho. 18. prosince téhož roku jela Neilia autem po venkovské silnici a doprovázely ji všechny tři děti. Omylem projela kolem značky Stop a vjela přímo do cesty vozu, které jelo plnou rychlostí po silnici. Neilin automobil se bezprostředně po nárazu vymrštil a až po 150 m se zarazil o silniční násep. Neilia a třináct měsíců stará Naomi zemřely během nehody a oba Bidenovi synové byli zraněni. Sám Biden rychle zamířil do nemocnice za svými blízkými a následující měsíce jim věnoval všechen svůj čas. Při psaní memoárů o několik dekád později přiznal, že tehdy zvažoval sebevraždu a zastavila ho pouze potřeba postarat se o syny. Vážně zvažoval také odstoupení z nové funkce, ale přátelé a kolegové ho přesvědčili, aby v práci pokračoval.
V senátu Joe Biden rozhodně nezahálel. Celkově v něm strávil úctyhodných 36 let. Jeho velkou silou byla osobní přátelství, která dokázal se svými kolegy vytvořit. Vůbec nezáleželo na politické příslušnosti. Pro Biden bylo úplně přirozené, že dopoledne přátelsky mluví s republikánským senátorem a velkým proponentem segregace Stromem Thurmondem a odpoledne dává svou podporu demokratickému prezidentu Carterovi. Od začátku se silně stavil za ochranu práv žen a měl velký podíl na prosazení federálního zákona o potírání násilí proti ženám. Také se nebál jít proti silným lobby, když vyjádřil podporu pro zákaz užívání automatických zbraní civilisty a silně kritizoval pokračující podporu USA pro apartheid v Jižní Africe.
V jiných otázkách byl více konzervativní. Odmítal některé zákony, které měli pomoci rasové integraci kvůli velkému vlivu, který dávaly vládě. Také podpořil zákon na ochranu manželství jako unie muže a ženy, což se později stalo velmi ironickým kvůli jeho roli v prosazení amerického manželství pro všechny. V zahraniční politice byl také poměrně flexibilní. Podporoval například intervenci v Jugoslávii a později v Kosovu, ale nelíbila se mu příliš velká role USA ve válce v zálivu roku 1991. V osobním životě Biden po několika letech znovu našel štěstí, když se roku 1975 poznal s Jill Jacobsovou, se kterou se po vzájemném přesvědčování roku 1977 oženil. O čtyři roky později se jim narodilo jejich jediné dítě, Ashley Bidenová.
Pochod na Bílý dům
Stát se prezidentem USA byl pro Bidena dlouhodobý sen. Kdy přesně ho začal vážně zvažovat je nejasné, ale roku 1988 se rozhodl o první vážný pokus. Demokratická strana neměla jasného favorita a republikáni byli po osmi letech u moci a odchodu Ronalda Reagana zranitelní. Biden znovu nasadil svůj obvyklý šarm a ve svých šestačtyřiceti byl jedním z nejmladších kandidátů. Ale brzy se objevily problémy, a to především v Bidenově projevu o univerzitním vzdělání. Ukázalo se, že řeč byla alespoň částečně kopií projevu britského politika Kinnocka a brzy se vynořily Bidenovyi univerzitní problémy s plagiátorstvím. K tomu se připojily problémy mezi členy jeho kampaně a Biden raději ukončil svou prezidentskou kampaň a vrátil se do senátu.
Sen se však nerozplynul. Vážně Biden uvažoval o kandidatuře v letech 2000 a 2004, ale nakonec padlo rozhodnutí na rok 2008. Místo mladého a nového kandidáta se tentokrát Biden zaměřil na svou dlouhou kariéru v senátu a své účasti na prosazení významných zákonů. Rok 2008 byl však rokem změn a demokraty uhranuli dva nový kandidáti. Senátoři Barack Obama a Hillary Clintonová. Ti spolu následně svedli dlouhý boj o nominaci a Biden vypadl z myslí voličů. Kampaň tedy rychle ukončil, ale získal během ní cenné kontakty s Obamou a jeho podporovateli. Když se demokratický kandidát rozhodoval v otázce svého vice-prezidenta a chtěl uklidnit ty Američany, kteří se báli přílišného radikalismu, rozhodl se Obama pro Bidena. Ten mezitím stihl prohlásit, že: „máme prvního mainstreamového Afroameričana, který je výřečný, bystrý, čistý a hezký. Chci říct, že to je pohádka, lidi!“ Zde dlužné připomenout, že Biden měl s velmi zvláštními výroky problém odjakživa (Obamovi spolupracovníci je nazvali: „Joeovy bomby“).
V kampani roku 2008 splnil Biden svou roli ideálně. Jako dlouhodobý a umírněný senátor dobře kontrastoval jak Obamovi, tak i své republikánské oponentce, Sarah Paillinové, která se vždy řadila mezi stranické radikály. Po vítězství ve volbách se Biden stal důležitou součástí administrativy. Měl hlavní zodpovědnost za politiku v Iráku a jeho senátní kontakty se ukázaly jako nenahraditelné, když dokázal přesvědčit řadu republikánů k podpoře několika zákonů, které Obamova administrativa potřebovala prosadit. Také poměrně radikálně změnil některé své dřívější pozice a roku 2012 přimělo jeho prohlášení o plné podpoře pro svatby stejno-pohlavních párů Obamu k zaujetí stejného stanoviska i přes odpor jiných členů administrativy.
Po druhém volebním vítězství roku 2012 se otevřeně začalo mluvit o Bidenově kandidatuře v roce 2016. Sám Biden jí vážně zvažoval, ale mezitím přišla do jeho života nová tragédie. V roce 2013 byl jeho syn Beau identifikován s vážným případem agresivní rakoviny mozku. Beau Biden se rozhodl pro experimentální léčbu a snažil se pokračovat v normálním životě, ale jeho zdraví se čím dál víc zhoršovalo. V dubnu roku 2015 se jeho zdraví katastrofálně zhoršilo a 30. května Beau Biden zemřel. Joe Biden se následně rozhodl, že by nebyl schopen věnovat kampani plnou pozornost a rozhodl se oznámit, že roku 2016 na prezidenta kandidovat nebude.
Biden si tehdy pravděpodobně myslel, že propásl svou poslední příležitost splnit si celoživotní sen. Ale vítězství Donalda Trumpa vše změnilo. Sám Biden se částečně za porážku demokratů vinil a několikrát prohlásil, že by proti Trumpovi vyhrál. Ve straně byl velmi populární a přes pokročilý věk začal vážně zvažovat kandidaturu na prezidenta roku 2020. Ta se ukázala náročnou už v období stranických primárek, během nichž Biden dlouho zaostával proti svým protivníkům a první tři primárky dokonce prohrál. Pak však přišlo vítězství v Jižní Karolíně, které Bidena spolu se změnami v kampani znovu vymrštilo do čela. A tak byl Joe Biden 18. srpna roku 2020 nominován demokratickou stranou na úřad prezidenta USA.
Na vrcholu světa
Bidenova kampaň samozřejmě čelila řadě problémů. Byl obviněn ze sexuálního obtěžování, k němuž asi stačí dodat, že sebe-prohlášená oběť Tara Readová nedávno zběhla do Ruska a zapojila se tam do výroby propagandy. Jeho problémy s mluvením byly mnohými vnímány jako známky demence a pandemie COVID 19 značně omezila možnosti vést kampaň. Biden však stále dokázal komunikovat s běžnými Američany a s americkými dělníky, což se prokázalo jako důležitá součást jeho kampaně, díky které získal ve volbách zpět několik industriálních států včetně rodné Pensylvánie. Neuškodily také dobré výsledky v debatách proti Trumpovi a silná podpora ze strany Baracka Obamy, který pro Bidena mobilizoval rasové menšiny.
Joe Biden vyhrál 3. listopadu 2020 81 milionů hlasů, což je nejvíce v historii USA. S 306 hlasy volitelů se stal 46. prezidentem v americké historii a přes zoufalé pokusy svého protivníka byl v lednu následujícího roku inaugurován do funkce. Po třiceti čtyřech letech snažení stál Biden v nejvyšší funkci, kterou může Američan získat. Ze začátku se především věnoval reakcím na politiku svého předchůdce a změnám v imigrační a zahraniční politice. Také aktivně pokračoval v potírání pandemie COVID-19 a podporoval očkovací kampaň. V zahraniční politice hodlal Biden dokončit svůj dlouhodobý sen o stažení USA z Afghánistánu, který začal být plánován už za Trumpova prezidentství. Toto stažení v srpnu roku 2021 bohužel skončilo blamáží a Bidenovu popularitu permanentně srazilo pod 50 %.
V ekonomické politice se Biden především snažil o zotavení země ze škod, které způsobila pandemie a o boj proti inflaci. Takzvaná Bidenomika má také za cíl několik ekonomických reforem včetně zvýšení minimální mzdy, které však narazily v kongresu. Přesto se Bidenovi podařil jeho boj proti inflaci, která se od poloviny minulého roku pohybuje kolem tří a půl procent, což je nejmenší míra inflace od konce 60. let. Přes pochmurná očekávání dokázali demokraté udržet svou kontrolu nad senátem ve volbách roku 2022 a pouze těsně přijít o vládu nad sněmovnou reprezentantů. Biden se také po předchozím selhání v Afghánistánu rychle postavil za efektivní pomoc napadené Ukrajině a nedávno také napadenému Izraeli.
Přes poměrně nízkou veřejnou podporu (kolem 40 %), se Biden cítí fit na druhý střet s Donaldem Trumpem. Ve stranických primárkách efektivně ničí ty demokraty, kteří se mu rozhodli oponovat a zlepšující se ekonomika mu bude velmi účinnou pomocí. Musí však také čelit pokračujícím obavám kvůli svému věku. Bidenovi je jednaosmdesát let a na konci svého druhého funkčního období mu bude šestaosmdesát. Přesto Biden pokračuje v boji, který zatím vypadá na velmi těsný střet. Ti, kteří Bidena podceňují, by však měli své pozice přehodnotit. Je to veterán pěti dekád vysoké politiky, který je na podceňování zvyklý a více než ochotný jej využít. Zároveň je silným mužem, který přežil a překonal osobní ztráty, které by většinu z nás zlomily navždy. Joe Biden možná podruhé nevyhraje, ale je jisté, že bude bojovat s veškerou zbývající silou, a to klidně až do hořkého konce.
Zdroje a další četba:
OSNOS, Evan. Joe Biden: american dreamer. First published in Great Britain. London: Bloomsbury Publishing, 2020. ix, 177 stran. ISBN 978-1-5266-3517-4.
BIDEN, Joe. Promises to Keep: On Life and Politics. 2008. ISBN 978-0812976212
Joe Biden o Baracku Obamovi roku 2008: https://www.youtube.com/watch?v=vJSfBKQA_KQ
Joe Biden a smrt jeho syna: https://biography.com/political-figures/joe-biden-son-beau-relationship
