Článek
„Jak ses měla na dovolené? Cvičila jsi tam?“ ptaly se jogínky na první lekci po prázdninách. „Měla jsem se moc dobře, a i jsem cvičila, ale ne tolik, jako doma.“ řekla jsem jim popravdě.
„Neviděl jsi cestovní podložku? Vůbec ji nemůžu najít.“ čekám, že mi manžel řekne, no jasně, je támhle. Ale ono ne. Podložka zmizela, a nakonec se našla. Trpělivě, od minulého léta, čekala ve vedlejší kapse v kufru. Uff. Ulevilo se mi.
Vyrážíme k moři. Máme sbaleno, jedeme na letiště, odlétáme přesně na čas. Letíme za sluncem, k moři. Vítá nás příval teplého nočního vzduchu. Trpělivě přečkáme, tedy já trpělivě, nezbytné násobné příletové kontroly. „To zas bude kontrola tady, támhle, to je hrůza.“ je již předem vytočený můj muž. „Tvař se normálně, ať nás nevyberou na závěrečnou kontrolu obsahu kufru.“ stále trpělivě ho usměrňuji. Netušíme, jak výběr nešťastníků vybírá, ale nás ještě nikdy nevybrali. Kupujeme místní sim kartu, najdeme delegáta cestovní kanceláře, sedáme do autobusu, za chvíli budeme vystupovat u hotelu. „Je všechno v pořádku?“ ptá se roztomilou češtinou delegát. Křečovitě se usmíváme, těšíme se do postelí. „Brambory jsou v řádku?“ zvesela si odpoví další otázkou. To už se smějeme z plných plic. Dozvídáme se, že není ani Mohamed ani Ahmed ani Mustafa, že má úplně jiné, originálnější jméno. Kvitujeme milé přivítání.
Dostáváme krásný pokoj, jsou dvě hodiny v noci, tak rychle usnout, těšíme se na ráno. Každý den vstáváme bez budíku. Někdy v sedm, jindy v osm. „Chce se Ti jít cvičit?“ Zkoušíme jeden druhého. Nechce, a za chvíli spolu vyrážíme do fitka. Venku už je tou dobou vedro, na které se tolik těšíme, ale chodit nebo cvičit v něm nechceme. Takže jdeme několik minut na pásu, manžel si pak „hraje“ se stroji, díky nimž si vylepšuje postavu. Já se s podložkou umísťuji do prostoru bez strojů a v klidu se protáhnu a prodýchám. Trenér mě míjí s úsměvem, pochopil, že jeho služby nepotřebuji.
Po fitku snídaně. Zdravá, svěží, sytá. Z výběru oči přecházejí. Tentokrát jsme v hotelu bez věkového omezení, s úlevou užíváme snídani v zóně vyhrazené jen dospělým. Máme rádi děti, ale na dovolené máme radši svůj klid. Vyrážíme k bazénu, dostáváme ručníky, lehátka, slunečník. Nasazuji špunty do uší, plavecké brýle a svorku na nos a hurá do bazénu. Než se bazén zaplní dalšími hotelovými hosty, plavu. První bazén, druhý… přestávám počítat, do rytmu si v mysli prozpěvuji kirtan. Vnímám tempa, vnímám dech. Myslím na učitele jógy Andrého van Lysebetha a řídím se také jeho radami. Nádech, zadrž, udělej několik temp pod vodou, výdech, nádech a stále dokola. Plavání mi přináší radost, tolik možností, jak procvičit tělo, dech!
Vracím se na lehátko a vidím, že manžel čte mou knihu Dech od Jamese Nestora. „Ty jo, to je zajímavá knížka!“ Čím dál častěji přijímá mé rady, do svého cvičení zařazuje „moje“ cviky a na této dovolené jsme spolu začali více dýchat. Mám radost! „Jdu k moři.“ říkám svému bazénovému „povaleči“. „Neutop se, opatrně, a bacha na žraloky!“ dělá si ze mě legraci. Moře je tu teplé a čisté. Využívám odlivu, sedím v písku, vykukuje mi jen hlava, dýchám prosolený vzduch. Představuji si, jak mi slaná voda spolu se slaným vzduchem pomáhají posilovat zdraví. Užívám si, usmívám se sama pro sebe. Dávno se umím „odpojit“ od venkovního ruchu a být sama se sebou. Proč nežijeme u moře, na slunci? Miluju slunce tak moc, že jsem si jistá africkými prapředky. Ale jsme patrioti a s pokorou a láskou se i v době, kdy bychom mohli žít kdekoli na světe, vracíme domů, do Čech.
Animátoři se marně snaží nalákat nás (mě) na své aktivity „Za 10 minut začíná morning yoga a od půl dvanácté je aqua gymnastika, přijď!“ Naštěstí nejsou dotěrní a stačí jim jen jednou vysvětlit, že nepůjdu, že mám své plány. Pryč jsou ty časy, kdy jsem se těchto aktivit radostně zúčastňovala…
Tedy, abych to shrnula. Na dovolené hodně spím, pravidelně, leč méně než doma, cvičím, hodně dýchám, dobře jím, více než doma dodržuji pitný režim. Své tělo koupu ve slunečních paprscích do krásného zhnědnutí, pokožku pravidelně a řádně prosoluji mořskou vodou, plíce posiluji dýcháním mořského vzduchu. Navíc v klidu přemýšlím o věcech současných i budoucích, plánuji drobná vylepšení lekcí, posunutí jogínů o kousek dál. Užíváme si s manželem naše filozofické rozmluvy, blízkost. Procvičujeme cizí jazyky.
Ale také si občas dám alkoholický koktejl při posezení v baru. Po každé večeři neodolám a ochutnávám několik místních dortíků. Přibrala jsem tu dvě kila!! Bohužel vnímám, že bezstarostné lenošení bych mohla praktikovat donekonečna, těším se domů na pravidelný režim. Měla jsem s sebou háčkování, ale neuháčkovala jsem ani očko.
Toto byla odpočinková, bezstarostná, v podstatě prolenošená dovolená. Jezdíme počátkem léta na první dovolenou, aktivní, se stanem, chozením v přírodě. Mám ráda obě.
A co Vy, cvičíte na dovolené?
