Článek
„Á, babičky jdou cvičit!“ ozývá se vesele chodbou, když jogínky seniorky přicházejí na lekci. „Slyšely jste to? Říkají nám babičky!“ nejdříve se jim to moc nelíbí, po usměvavo vážné diskusi došly k závěru, že by jim mohli říkat, že jdou cvičit maminky, což sice jsou, ale vlastně jsou rády babičkami, některé i prababičkami. Pro mě to jsou prostě holky seniorky. Dávno před padesátkou jsem se stala babičkou, ale do seniorky mám ještě daleko. Seniorky v naší obci si mě pamatují jako malou holčičku, a pořád jsem pro ně prostě mladá holka.
Jsou veselé, vitální, některá více, některá méně. Nejmladší cvičence na mých lekcích pro seniory je 61 let, nejstarší 85 a jejich věkový průměr je 72 let. Čtyři z nich jsou již osmdesátnice, deset z nich jsou ještě šedesátnice, většina je ve věku mezi sedmdesátkou a osmdesátkou. Líbí se mi jejich vzájemná soudržnost. Občas zahlédnu pátravý pohled z jedné na druhou, možná si něco řekly, možná si kdysi něco udělaly…, v ten moment nad tím nepřemýšlím, jen to vnímám.
„Kdyby nás někdo natáčel, ten by se divil!“ řehtají se po některé z náročnějších, pro ně takřka akrobatických pozic. „Kdyby vás někdo natáčel, divil by se, jak jste šikovné!“ říkám jim popravdě. Mezi nejstaršími jogínkami najdeme celoživotní sokolku, cvičenku pilates, instruktorku jógy. Smekám před všemi a před těmito obzvlášť. Jsou příkladem pro nás všechny! Až mi bude tolik, kolik jim je dnes, jestli se toho krásného věku dožiju, chci být v takové kondici, jako jsou ony. Těla už je pobolívají a nedovolují jim provádět výkony, na které byly zvyklé, nemají z toho radost, ale měli byste je vidět!
Přemýšlela jsem a zamotala se do úvahy, jak správně účastnice seniorských lekcí nazývat. Totiž, být seniorkou nemusí nutně znamenat, být také babičkou. Být babičkou (můj případ), nemusí nutně znamenat, být seniorkou. Můžu být mladá babička, stará babička, mladší seniorka i starší seniorka. Jak se kdo cítí. Někdo zůstane celý život mladý, jiný je starý dávno před tím, než přijde do seniorského věku.
V obci máme seniorský klub. Samé paní. Říkají si Babinec. My, co je více známe, mluvíme o nich jako o babičkách. Slovo babička je krásně citově zabarvené, milé. Slovo seniorka zní vážně, profesionálně.
Když se řekne babička, představím si svou babičku. Malou drobnou paní, která dávno není mezi námi. Byla moje, mých sester, sestřenic a bratranců samozřejmě také. Nebyla pro mě žádnou seniorkou, byla prostě babičkou. Ve vztahu k ní mi slovo seniorka zní nepatřičně, skoro jako urážka. A ty všechny babičky, které se mnou cvičí, ač je mám ráda, jsou pro mě prostě milými seniorkami.
Jak to cítíte vy?
