Článek
Každý účastník mých lekcí se dříve či později seznámí s Rišikéšskou sestavou a naučí se ji. Mě ji naučila moje první učitelka jógy a později jsem ji zdokonalovala sama doma a také při instruktorském kurzu.
Vlastní sestavu sestavil Svámí Šivánanda ve svém ášramu v indickém Rišikéši. Odtud její název. Sestává z devíti po sobě jdoucích ásan. Ásany se praktikují v přesně určeném sledu, který Svámí sestavil tak, aby byla postupně zaktivována páteř i všechny klouby, aby došlo k tlaku i uvolnění vnitřních orgánů. Samozřejmě je dobře, když jogín umí provádět všech devět ásan přesně tak, jak má provedení vypadat, ale také existují jejich jednodušší varianty s podobnými účinky.
Rišikéšská sestava se vždy cvičí až po rozehřátí těla. V mých lekcích, potažmo v lekcích, které vymyslel profesor Predrag Nikič, můj učitel, má tato sestava své místo v poslední třetině lekce. Je součástí lekce, která je vždy stejná, vše probíhá ve stejném sledu, za stejných instrukcí. Je to přesně ta lekce, kterou mí jogíni cvičili se šátky na očích, či ve tmě.
Oblíbenost sestavy u jogínů je rozličná. Někteří se na ni těší, jiní mají raději lekce, v nichž není obsažena. Někteří mají v oblibě pouze některé její ásany, někteří ji milují celou. Někteří cvičí přesně podle původních instrukcí, jiní využívají možnost cvičit jednodušší varianty. Vše je dovoleno.
Když jsem byla jogínským učedníkem a učila se jednotlivé ásany, často jsem přemýšlela, proč mi některá jde takřka sama, proč se v některé cítím opravdu dobře a v jiné opravdu nepříjemně. Hledala jsem příčiny, důvody. Vedu k tomu i své jogíny. „Vnímejte se komplexně, uvědomte si, jak se v pozici cítíte, co vaše tělo, co mysl…!“ Mezi jednotlivými ásanami máme vždy odpočinkový čas. Dobu, při které se do pozice, již v klidovém stavu, vracíme a znovu si uvědomíme, jak jsme se v ní cítili, psychicky i fyzicky.
Myslím, že si na většinu pozic, ásan, vzpomenete, pravděpodobně jste je všichni cvičili už na základce, při hodinách tělocviku. První pozicí je pozice svíčky, sanskrtsky Sarvangásana. V pozici svíčky balancujeme celé tělo na ramenou, nohy nám směřují vzhůru, chodidla a prsty nohou nám připomínají plamínek svíčky. Je považována za královnu všech ásan. Má různé varianty, provádíme ji s oporou zad i bez opory, s pažemi na podložce či na stehnech, můžeme k ní přidat dynamické prvky. Stejně, jako i v dalších ásanách v ní dodržujeme pravidla důležitá pro naši bezpečnost. Pozice svíčky nám přináší několik benefitů, ulevuje krevnímu oběhu, především dolních končetin; prokrvuje mozek a obličej (má kosmetické účinky – pomáhá nám s bojem proti vráskám); podporuje lymfatický systém.
Po pozici svíčky následuje pozice pluhu, Halásana. Protáhneme v ní celou zadní stranu těla, podpoříme trávicí soustavu. Je důležité, abychom v pozici drželi tělo, při natažených nohou, uvolněné. Poloha paží, krku a hlavy je stejná, tedy v případě paží různorodá, jako v pozici svíčky. Pro pozici svíčky i pluhu musíme mít aktivní a aspoň trochu vypracované břišní svaly, bez nich bychom se ani do jedné z pozic správně, tedy tahem, bez trhnutí, nedostali.
V obou počátečních pozicích si uvědomujeme zvýšený tlak na přední stranu krku. Proto, abychom krk protáhli, následuje pozice ryby, Matsjásana. Nejen, že v ní protáhneme stlačený krk, zároveň krásně otevřeme hrudník, podporujeme činnost dýchací soustavy. Pozice ryby tvoří s pozicí svíčky a pluhu nerozlučnou trojku, nezapomínejte na to!
Přichází na řadu pozice kleští, Paščimóttánásana, další, přitom zcela jiné, protažení zadní strany těla, především svalů lýtek a stehen. Při maximálním trvalém uvolnění docházíme k maximálnímu, stále příjemnému protahování. Uvědomíme si při tom tlak na orgány v břiše, představíme si, jak z nich starou krev stlačením ždímáme a uvolněním k nim posíláme krev novou.
Plynule, po krátkém odpočinku a uvědomění si svého stavu, přichází na řadu pozice kobry, Bhudžangásana. Pozice protažení přední strany trupu, otevřeného hrudníku, příjemného prohnutí páteře v oblasti beder, posílení svalů zad. „Držíme lokty u těla, uvolníme ramena vzad, otevřeme hrudník! Dýcháme volně. Pokud nás někdo nebo něco štve, cestou dolů to ze sebe pořádně nahlas vysyčíme!“ Myslím, že každého něco štve, velkým ssssyčením se zloby či naštvání zbavujeme, syčí celý sál. Podporujeme trávicí a vylučovací soustavu, obzvlášť oblast jater a ledvin.
Po pozici kobry nás čeká pozice kobylky, Šalabhásana. Je jedinou dynamickou pozicí, má i svou statickou fázi, ale v té setrváváme jen krátce. Díky velkému tlaku na podbřišek posilujeme vnitřní orgány. Představte si, že ležíte na břiše, ruce i bradu máte přilepené k podložce, jen nohy zvedáte. To nejde samo, zapojíme svaly hýždí a svaly zad v oblasti beder, tím celou tuto oblast prokrvíme. Podporujeme činnost zažívacího systému, příznivě působíme na játra či slinivku.
Po odpočinku mezi ásanami nás vítá pozice luku, Dhanurásana. Držíme kotníky a pomalu se protáhneme, chceme vypadat jako napnutá tětiva luku. Protáhneme celou přední stranu těla, nejen břicho a hrudník, ale i nohy, zlepšíme pohyblivost ramen a páteře, podporujeme činnost trávicí a vylučovací soustavy. Pozice luku vnímám jako velmi náročnou, spolu s pozicí svíčky se mezi jogíny netěší velké oblibě.
Po jogínském mudrci Matsjéndrovi, je nazvána předposlední pozice, jogínský uzel, Matsjéndrásana. V sedu při ní provádíme zkrut, rotaci páteře, příjemně masírujeme, protahujeme i uvolňujeme svaly podél páteře, podporujeme činnost orgánů v břiše i podbřišku, podporujeme vylučování. Klidníme mysl.
Poslední pozicí Rišikéšské sestavy je pozice stoje na hlavě, Širšásana. Na běžných lekcích ji nepraktikujeme, občas provedeme pouze přípravnou pozici. Pozice je vhodná pouze pro zdravé cvičící, má mnoho benefitů, ale také mnoho omezení, kontraindikací.
Rišikéšskou sestavu, stejně, jako většinu ostatních lekcí ukončuje relaxační pozice mrtvoly, lehu na zádech, Šávásana.
Všechny ásany Rišikéšské sestavy působí podpůrně na některou z oblastí našeho těla. Nedílnou součástí všech je také jejich duchovní rozměr.
Vnímáme se komplexně, tělo i mysl, ve všech pozicích je nám příjemně fyzicky i psychicky, všechny pozice zkoušíme postupně zlepšovat, posouvat v nich své fyzické hranice milimetr po milimetru. Docházíme ke klidu, koncentraci, stavům příjemnosti.
