Článek
Každou neděli posílám účastníkům lekcí smsku s informací, co je čeká na aktuální lekci. Koncem minulého víkendu se tak dozvěděli, že se můžou těšit na lekci rovnovážnou. Na lekci plnou rovnovážných pozic, v sedu, ve dřepu, ve stoji. Při běžné lekci držíme rovnováhu v jedné nebo dvou pozicích, tato lekce je jimi prošpikována.
Na začátečnické lekci jsem slyšela povzdechy typu „Mně se po chvíli začnou chvět nohy.“ „Já mám pořád rušno v hlavě, vůbec rovnováhu neudržím.“ Na pokročilých lekcích, kdy jogíni již většinou dokáží udržet mysl v klidu a tělo mají dostatečně připravené na výdrž, jsem slyšela spíše praktické poznatky typu „Mně klouže noha po legínách.“, „Jakmile řekneš, že máme uvolnit prsty nohou, zkontroluji je a začnu se kymácet.“. Další se přidávají, shodují se na tom, že nejlepší je do pozice se dostat a pak v ní mlčet. „Já jsem tedy ráda, když připomeneš, že máme dýchat, protože se vždy přistihnu, že nedýchám, ale vždy mě to trochu rozhodí.“
Co jogín/ka, to jiný názor, jiná zkušenost. Většinou cvičíme za šera nebo jen za svitu svíčky, dnes ale nezhasnu, necháme si trochu rozsvíceno, slyším kameny padající ze srdcí, všem se ulevilo. Všichni ví, že rozdíl v praktikování rovnovážných pozic v šeru či pološeru nebo při takřka plném světle, je propastný. Světlo je spásné.
Začínáme příjemnou rozcvičkou, postupně dochází na první rovnovážné pozice v sedu, balancujeme na pánvi, protahujeme nohy, držíme rovná záda, dýcháme, pro většinu pokročilých jogínů je to hračka, začátečníci jsou překvapeni. Vše se časem naučí, jen tomu ještě nevěří.
V poklidu se přesouváme do dřepu, zde provedeme dvě rovnovážné pozice bez větších problémů. V očích začátečníků vidím obavy z toho, co přijde, v očích pokročilých zvědavost, někdy i nadšení. Mám radost. Z obojího. Vše zvládneme.
Stojíme. Uvědomujeme si chodidla, prsty, kolena, střed těla, záda, temeno. Postupně přesouváme váhu těla na špičky a paty, provádíme různá jednoduchá, rozuměj ze seniorské lekce přejatá průpravná rovnovážná cvičení. Lekce plyne na vlně pohody a soustředění. Klidníme dech, klidníme mysl, soustředíme se na jeden bod před sebou. Ocitáme se v pozici tanečníka rozvážného, stojícího nehybně na jedné noze, i dynamického, veselého, který nohu pokrčuje a k tomu všelijak pohybuje tělem, jogíni jsou po dynamické pozici rozesmátí, jóga není nuda. Prociťujeme jednotlivé pozice, porovnáváme schopnost držet rovnováhu na jedné i druhé noze. Uvědomujeme si klidnou mysl, pocit po návratu z pozic.
Zařadím pozice ze sestavy Sukshma Vyayama, nejsou tolik známé, pro pokročilé jogíny jsou nečekaným překvapením. Ještě pozice bojovníků, soulad síly i uvolnění, síly i pružnosti, síly i soustředění. Lekce doplynula do protahovací a uvolňovací fáze, závěrečné relaxace i sdílení dojmů po ukončení lekce. Vnímám začátečnické rozpaky s myslí rozvířenou pochybnostmi i pokročilou spokojenost s klidnou myslí a usměvavou tváří. Začátečníci ještě nevěří, že se z nich, pokud vytrvají, stanou spokojení pokročilí.
Mám ráda jógovou rozmanitost. Dostala jsem tento týden otázku, jestli mě to opravdu baví, vést lekce, cvičit. Dotazující se tvářila nechápavě. Baví, moc mě to baví.
