Článek
Řekla bych, že jsem organizačně zdatná. Ledacos umím zařídit, vyřídit, obstarat. Nejen konec roku, všeobecně každý konec nějakého období, rozuměj doba, po kterou mají jogíni předplacené lekce, přináší nutnost připravit vše tak, abychom plynule propluli do dalšího období. Můj muž se diví mým poznámkám, vidí v nich šifry, kterým nerozumí a ani nemůže. Jsou plné termínů, zkratek, jmen… a mě to nesmírně baví.
Mám dva sešity, jeden úkolníček a druhý docházkovníček. Oba nutně potřebuji k tomu, abych na nic nezapomněla. V úkolníčku mám zapsanou každou blbost, řeklo by se. Třeba poslat sms nový rok nebo tisk pracovních listů nebo volat Kateřinu nebo oční jóga…. Krásně se v nich vyznám, krásně si v nich škrtám, zabarvuji, zvýrazňuji. Mám úkolníček ráda. Je to taková moje pravá ruka. Docházkovníček mám rozdělený na spoustu polí s datumy a místy, do nichž průběžně zapisuji, přepisuji, škrtám a znovu píšu všechny požadavky či omluvenky, které mi posílají jogíni. Je to moje další pravá ruka.
Koncem roku, začátkem prosince, zahrnu jogíny informačními smskami, kdy končíme před Vánoci, kdy začínáme v novém roce, co se změní nebo nezmění, zda mají přání ohledně své účasti. Píšou mi zpátky, vše si zapisuji, docházkovníček se postupně plní potvrzeními či občasným přáním za změnu. Baví mě to, jsem šťastná organizátorka. Spočítat počet plánovaných lekcí, potvrdit stávající pronájmy, obeznámit jogíny s cenou. Mimochodem, cena. Všimla jsem si, že čas od času toto téma rezonuje sítěmi. „Jsi moc drahá / levná. Kdy jsi naposledy zdražila? Znáš vůbec ceny tady v okolí? Víš, jaké jsou ceny v Praze?“ slyšela jsem již každou z těchto otázek. Cena je pro mě věčné dilema, věčný vnitřní boj. Zdražit či nezdražit? Občas zdražím a cenu pak dlouhý čas držím na stejné úrovni. Aktuálně nezdražuji, není to třeba. „Je, je to třeba!“ slýchám jednu svou kamarádku a nedbám jejích rad.
Mám ráda podzimní vymýšlení a shánění drobných vánočních dárečků pro všechny jogíny, moje malá poděkování. Každý rok je pořídím u šikovných drobných českých výrobců. „Proč to nenakoupíš na T..u?“ Protože jsem patriotka a ráda podpořím našince. Tak to je. Mám ráda radost jogínů, když si dárky přebírají. Mám ráda své jogíny. Vážím si jich a s láskou pro ně chystám nejen dárečky, ale i lekce na další a další nová období. Bez nich bych nebyla ani já, ani moje lekce.
V adventním čase vždy zařazuji lekce něčím ozvláštněné, lekce netradiční, někdy hravější, jindy meditativnější. Oba typy nám umožňují předvánoční zklidnění, zapomenutí na vše, co musíme do Vánoc stihnout.
Všem přeji hlavně klid a pohodu!
