Článek
Nastydla jsem. Každý rok si myslím, že letos nenastydnu, každý rok ale nastydnu. V pondělí odpoledne jsem cítila divno v hlavě, spouštěla se mi rýma. Přes noc jsem naplnila odpadkový koš posmrkanými kapesníčky, jsem nevyspalá a v úterý ráno je mi jasné, že dnes a nejspíš ani ve středu cvičit nebudeme, že musím zrušit lekce. Rozesílám jogínům esemesky, zpátky dostávám velikánskou porci podpory. Vypínám zvuk, vařím si čaj, naslouchám svému nevyspalému tělu a celé úterý zůstávám v posteli.
Hlavou se mi honí myšlenky, co všechno bych mohla udělat. Poličky ve špajzu už dlouho volají po generálním úklidu, dokonce jsem si pro tu příležitost nakoupila nové úložné boxy i boxíky a na ten úklid se těším. Ale teď ho nezvládnu. Mohla bych si něco přečíst. Hlava se vzpírá, po pár řádcích jsem unavená více než z hrabání listí minulý týden. Měla bych vyžehlit! To vše mě napadá ve středu, když už se mi ulevilo. Na špajz nemám dost sil, čtení mě vyčerpává a noční proud na žehlení jde až po obědě, a to už jsem zase unavená. Přestože jsem strávila nezvykle dlouhý čas v posteli a je mi značně lépe, není to na žádnou velkou akci.
Další den, už mě nebolí hlava, navštěvuji stránku šikovných českých ručiček, hledám a nalézám vánoční drobnosti. Spím, odpočívám, abych se i odpoledne vrátila k počítači a vytvořila několik nových pracovních listů pro seniory. Rýma už neteče, tělo kvituje, že jsem zůstala v teple. Jsem vděčná, že se jogíni nezlobí, že mají pochopení, že můžu být nemocná bez výčitek.
Jak jsem polehávala, vymyslela jsem do lekcí nové sekvence, doladila přípravu na workshop o dechu, v hlavě jsem prošla část naší sestavy pro tento týden, cvičila jsem v duchu. Poslouchala jsem kirtanovou nahrávku z letního pobytu v ášramu. Vlastně jsem si to neplánované volno užila.
Nerada lekce ruším, někdy to ale nejde jinak. Naučila jsem se nepanikařit, nebát se, věřit svému tělu, své intuici, a tak to má být. Nabrala jsem síly, překonala podzimní nachlazení, užila jsem si alespoň krátké nicnedělání a už se těším na jogíny!
