Článek
Moje jógová cesta je lemována účastí na workshopech různého zaměření. Z každého workshopu jsem si odnesla nějakou zajímavost, něco nového. Něco jsem se naučila, vždy něco vyzkoušela, každý workshop mě posunul o kousek dál. Jsem ráda, že dnes mohu takové workshopy pořádat, připravovat. Nedávno jsme se sešli na workshopu o očistných technikách využívaných v jógové praxi.
Opět zmíním krásné prostředí Slámové chalupy v Zahradách Myšlín. Možná jste se tam vypravili a už tu nádheru viděli na vlastní oči. Moje workshopy jsou v ranních hodinách, krátké, intenzivní, trochu nám při nich vyhládne. A teď si představte, že po skončení workshopu scházíme z útulné, vyvoněné půdy do přízemí, které je vyhříváno pecí, ve kterém voní čerstvě upečené domácí buchty a čaje z bylinek ze zahrady. A to vše čeká na (nejen) nás, v nabídce je pozdní snídaně či lehký brzký oběd. Určitě někdy napíšu o Zahradách samostatný článek…
Bylo nutné, aby si účastníci na workshop o očistných technikách přivezli svoje pomůcky, alespoň lžičku a ručník. Já přibalím slanou vodu, kapesníky, svíčku, zrcátko a další pomůcky, které si někteří časem třeba také pořídí. Po nezbytném úvodu, vysvětlení důležitosti a přínosu šatkarmy, souboru jógových očistných technik, pro naše tělo i mysl, si ukazujeme jednu po druhé. Předvádím, jak si vyčistíme nos za použití konvičky néti. Tady je to ještě pohoda. Účastníci netuší, k čemu použijeme lžičky, ani to, že v termosce mám čerstvou vlažnou slanou vodu. „To si děláš srandu, to nikdy nedám.“ Vidím oči vytřeštěné, hlavu otočenou radši vzad. Jen jedna účastnice techniku néti pravidelně praktikuje. „Připravte si lžičky, kapesníky a ručník.“ Do připravených kelímků nalévám trošku vody. „Tady máte svou slanou vodu.“ „To si děláš srandu.“ Podruhé. Nedělám a za chvíli všichni pročišťujeme nos pomocí slané vody nasáté nosní dírkou ze lžičky. „Tady nemůžu, zkusím to doma.“ Nenutím, rozumím. „To je příjemné, není k tomu vlastně nic potřeba.“ Ozývají se různé názory po vyzkoušení na vlastním nose. „Myslela jsem, že se pozvracím, ale zvládla jsem to.“ Netuší, že ke zvracení také dojde, alespoň teoreticky.
Dhauti je soubor několika drobných i velkých technik, od každodenní masáže spánků až k velké očistě, kterou praktikujeme dvakrát ročně. Ukazuji, co pro sebe můžeme udělat každé ráno. Jak očistíme oči, jak promasírujeme dásně nebo očistíme jazyk. Očistu jazyku vyzkoušíme opět i prakticky. Ukazuji možnosti, jak a čím lze jazyk očistit. Prsty, škrabky, lžička, k tomu zrcátko a ubrousek. Ano, opět lžička. „Vyplázněte jazyk co nejvíce, podívejte se na něj v zrcátku a takhle ho pěkně očistěte. Podívejte se, co z jazyka seškrábnete.“ Ukazuji postup. „Néééé, to fakt není možný, to už vůbec nedám, mám silný dávicí reflex.“ říká účastnice, která zase nevěří svým očím. A dodala, že to zkusí až sama doma. „Týjo, to jsem nevěděla.“ Ozývá se z podložek. „Bez zrcátka si to neumím vůbec představit.“ Lžičky uklízíme, biologický materiál zavíráme do připravených sáčků, jdeme dál. „Já byla na začátku hrozně unavená, ale teď jsem úplně čilá.“ říká nejmladší účastnice, „asi to fakt funguje.“
Chvíli se zastavujeme u očisty pomoci zvracení. Ne, opravdu to tady nebudeme zkoušet. Pití slané vody, zvracení, krkání, polykání proužku látky. Povídáme, představujeme si. Další, již složitější techniky. Šankhaprakšálana. Největší očista, dvakrát do roka, nebo menší, čtyřikrát ročně. Vysvětluji, debata se rozjíždí. Vidím, že to je spousta nových informací pro všechny. Kdoví, třeba ji doma vyzkouší, na papíru to nevypadá nemožně.
Basti, klystýr. Mám s sebou sadu na domácí klystýrovou praxi. „To si děláš srandu.“ Potřetí. Nedělám, není na tom nic divného ani těžkého. Dozvídáme se, že jedna účastnice doma podobnou sadu má. Zatím tedy jen má, nepoužitou. „Dal mi ji dávno manžel.“ Tváří se všelijak, možná ji po dnešním vysvětlení konečně vyzkouší. Ale to se asi nedozvím.
Agnisára a naulí. Pohyby břichem, masáž, rozdmýchání trávicího ohně. Nedá se nic dělat, vytahuji tričko, břicho musí být vidět. Předvádím správné provedení, účastníci sledují pohyby mého břicha, aby vzápětí i tyto techniky vyzkoušeli s vlastním břichem. Zkoušíme, zahříváme se, velmi pravdivě vnímáme břišní svaly. Někdo je ovládne lépe, někdo takřka vůbec. Chce to trénink, cesta je dlouhá.
Kapalabháti. Pročistíme dýchací soustavu. Znovu prověřujeme fyzičku břišních svalů. Hluboký nádech a po něm několik krátkých prudkých výdechů vytlačených z břicha. „To si děláš srandu.“ neříká nahlas, ale vidím jí to na očích. Počtvrté.
Budeme zírat. Zírají na mě, když připravuji svíčku a šrí jantru na poslední z očistných technik, trátak. Zíráme, oči začínají slzet, to chceme. Zíráme vně i uvnitř. Krásná technika na rozmezí očisty a meditace.
Přidávám ještě meditaci na pročištění mysli a lehkou sestavu na protažení, a jsme na konci. Máme prostor na otázky a odpovědi, sdílení zkušeností a dojmů. Tento workshop byl plný otázek, ukázek a vysvětlování. Jsem za to ráda. Všichni si něco odnáší, vypadá to, že každý do svého každodenního života nově zařadí i nějakou očistnou techniku.
Brzy mě čeká další workshop, těším se na jeho přípravu.
