Článek
Párová jóga. Názory na ni se mezi jogíny různí. Jedni ji milují, druzí ji odmítají. Pro jedny je hravá, pro druhé otravná. Jedněm se líbí spolupráce, kontakt s druhou osobou, druhým je, byť jen představa takového kontaktu, bytostně nepříjemná. „Můžu na té lekci cvičit sama?“ přišla mi smska. „Můžeš, většinu pozic zvládneš sama.“ Odepisuji pravdivě. Přišla, cvičila sama se sebou, odešla spokojená, s úsměvem.
Před lety jsem v rámci valentýnského pobytu v blízkém hotelu vedla valentýnskou párovou lekci. Milou, plnou jemných doteků a vědomých pohledů do očí. Nevěřili byste, jak si ji dámy a pánové užívali, věřím, že na ni dlouho v dobrém vzpomínali. Koneckonců s mým mužem jsme podobnou lekci zažili v ášramu na víkendu pro páry. Jemná, milá, příjemně intimní. Jóga pro páry.
Na běžných lekcích ale probíhají lekce párové jógy jinak. Spojují se dva lidé, jogíni, kteří spolu většinou žádné bližší životní spojení nemají. Znají se z lekcí, možná se občas někde potkají, pozdraví, prohodí pár slov, a jdou dál. Tady je to ale jinak. Po úvodní rozcvičce, kdy jsme ještě každý jen sám za sebe, řadíme se k sobě malí k malým, vysocí k vysokým, spojujeme k sobě jógamatky, přestáváme být jeden. Často jde o náš první bližší vzájemný kontakt. Pohled do očí „Udržujte oční kontakt, víte tak, jak se druhá osoba cítí, vnímáme se!“. Připomínám několikrát v průběhu lekce. Úsměv, připomenutí jména, a můžeme začít.
Nejsem zpocená? Nesmrdí mi nohy? Ou, potí se mi ruce! Určitě jsem horší…. Prvotní obavy záhy mizí, není na ně čas. Mimochodem, ledasjakým obavám se nechá předejít. Můžeme cvičit v tričku, pot se nám tak vsaje do látky v podpaždí. Můžete cvičit v ponožkách, zamezit tak kontaktu chodidel. Ruce si holt otřeme o legíny… Začínáme v sedu, procítíme vzájemný kontakt přes záda, vnímáme dech svůj i parťákův. Rotace, úklony, předklony, záklony. První reakce na sebe nenechají dlouho čekat. „To je úplně jiné protažení.“ Ano, mají pravdu. „Komunikujte spolu, ať ten druhý ví, co je moc, co je málo, stačí dohodnuté slůvko.“ Slůvko, které se často změní v čilé štěbetání a smích.
Při párové józe si uvědomujeme možnosti své i druhé osoby v páru. Veškerý výkon v páru je podřízen osobě s menší výkonností, s menším rozsahem pohybu. „Budu tě brzdit, ty jsi tak pružná…“ Slýchám a myslím, že to je zbytečné, podružné. O to přece vůbec nejde. Přemýšlela jsem, jestli je lepší, když jsou oba stejně zdatní. Na jednu stranu ano, vytvoří spolu perfektní pozice, které by se okamžitě mohly otisknout na titulní stránky prestižních časopisů. Na druhou stranu, to, že nejsme stejní, že se přizpůsobujeme tomu druhému, nás leccos učí. Vnímání, podpora, přizpůsobení se, sounáležitost, upozadění se. Miluju tuto stránku. Párová lekce je pro mě spojení příjemného s užitečným, kdy neumím úplně říct, zda je lepší, když příjemné je to fyzično a užitečné duševno nebo naopak. Myslím, že to každý máme jinak. „Vnímejte se navzájem! Jak se cítíte, podporujete a jste podporováni, co je pro vás příjemnější?“ Lekci protýkám kratičkými pozastaveními vedoucími k zamyšlení.
Pokud jsou jogíni na párové lekci poprvé, jsou často překvapeni, jaké pozice se při ní, ve dvou, mohou udělat. Do pozic se pouští s obavami v očích, s nedůvěrou. Jakmile se ujistí, že neupadnou, že neublíží sobě ani parťákovi, uvolní se a pozici si užívají. „Bezpečný úchyt, komunikujte spolu, kdybyste nemohli, hned si to řekněte a vraťte se z pozice zpět. Ujistěte se, že oba/obě stojíte pevně na nohách, že se nikomu netočí hlava….!“ Popravdě, pokud na nějaké akci pořizujeme fotky, je to nejčastěji právě na párové lekci. Účastníci se smějí do objektivu, úsměvy od ucha k uchu. „Podívej, co jsme dělali/y…“ dochází pak doma možná na chlubeníčko. Zasloužené. Jsou to lekce plné radosti, oživení, vykročení z komfortní zóny.
Rovnovážné pozice v páru. Pozice stromu. Zesílené kořeny, pevný kmen, společná koruna. „Nesmějte se, soustřeďte se!“ Poděkování, často i objetí, radost z podpory, ve dvou se strom méně kýve.
Zklidnění, veškeré původní obavy jsou překonané. „Kdy budeme mít zase párovou lekci?“ Slíbím lekci opravdu jen občas, nabízím workshop. Ač to tak nemusí vnímat každý, pro mě je cvičení v páru o mé zodpovědnosti a podpoře vůči druhé osobě; o mém přijetí toho, že se bez velkého přemýšlení spoléhám na druhého, o vzájemné důvěře. Radost, podpora, důvěra, pomoc, přátelství.
Co vy, byli jste někdy na takové lekci? Jaké pocity jste si z ní odnesli?
