Článek
Pataňdžaliho osmistupňová stezka je praktickým návodem pro každého jogína. Je to dílo mudrce Pataňdžaliho z dob snad 150-200 let před naším letopočtem, možná později. O Pataňdžalim toho moc nevíme, vlastně skoro nic. Kdy a kde se narodil, proč se zajímal o jógu. Je považován za zakladatele jógy, na základě starých spisů o józe sepsal pro jogíny návod, osmistupňovou stezku. V díle nalezneme doporučení, jak by se jogín měl či neměl chovat, jak na ásany a další jógové techniky. Suma sumárum, jak dosáhnout v životě meditativní fáze, jak být se Vším zajedno.
Na prvním stupni stezky, který se jmenuje jama, jsou doporučení, principy, jak bychom se neměli chovat. Spolu s druhým stupněm (o něm příště) je to takové jógové desatero. Jama nám přináší pět principů: ahimsá– nenásilí; satja – pravdivost; astéja – nekradení; aparigraha– nelpění; brahmačarja – zdrženlivost. Pojďme si je více vysvětlit, zamyslet se nad tím, zda se dle nich chováme.
Ahimsá, nenásilí. Co si představíte pod pojmem násilí? Na někoho křičet, nadávat mu, vrazit facku, poprat se, někomu ubližovat? Ano. Ale v našem případě je to ještě trochu jinak. Jsme laskaví k sobě i k ostatním, to je, oč tu běží. Převedeno do praxe, patří sem neubližování fyzické ani psychické, nehodnocení ostatních („Co to má na sobě? Ta je zmalovaná, tlustá, hubená….“), nepomlouvání. Někoho vidím, vnímám, jak vypadá, jak se chová, a u toho zůstanu. „Co to melou? To je přece bl…“ Nemusíme se vyjadřovat ke všemu, ať nás rozčiluje či znejišťuje rodinný příslušník nebo politik, udržíme jazyk za zuby.
Pro jogíny na lekci platí, že se neporovnáváme s ostatními. Jsme k sobě laskaví, do pozic, ve kterých nám není příjemně, se nenutíme přes moc. Laskavost pro sebe i pro ostatní.
Satja, pravdivost. Jsme pravdiví, žijeme v pravdě. Nelžeme sobě ani ostatním. Ptáme se sami sebe, zda si nelžeme o sobě, zda si o sobě nemyslíme moc anebo málo, učíme se přijímat se takové, jací skutečně jsme. V denním životě nepoužíváme výmluvy, proč nemůžu toto nebo ono, a přitom se mi jen nechce.
Pro jogíny je to třeba důvod proč dnes nepůjde na lekci – pravda nebo pouhá výmluva? Je mi opravdu špatně nebo se mi prostě nechce? Uvědomujeme si svou (ne)dokonalost.
Astéja, nekradení. Kolik knih jste za život někomu půjčili a již se k vám nevrátily, kolik doma máte knih, které jste si půjčili a nikdy nevrátili? I to je okrádání, sebe, ostatních. Nepřivlastňujeme si cizí věci, ničí dílo, nápad. Kolik máme času?Neokrádáme se o něj zbytečnými činnostmi, neokrádá nás o něj někdo, s kým svůj čas nechceme trávit? „To je nuda / nic se mi nechce, zahraju si karty, projedu internet, kouknu, co je kde nového.“ Naučme se místo toho provádět věci pro nás prospěšné, pojďme na procházku, proveďme dechové cvičení, protáhněme se, ukliďme, uvařme…
Jogíni nejsou leniví, využívají každou volnou chvilku ke svému rozvoji, ke zlepšení života. Když si něco půjčíme, vrátíme to.
Aparigraha, nelpění. Na materiálních věcech, na majetku. Něco vlastním, starám se o to, ale touha, hrabivost mě nežene dál. Neznamená to, že nic nemáme, nekupujeme, znamená to, že si z domova neděláme skladiště. Nelpíme ani na myšlenkách, mysl máme flexibilní. Myšlenky necháváme přicházet, odcházet. Nelpíme ani na urputném dodržování pravidel, mohlo by nás to uvrhnout do stresu.
Jogíni by mohli/měli každé ráno praktikovat pozdrav slunci, nic se nestane, když ho občas neuděláme. Netrváme na tom, že musíme být perfektní. Dovolíme si chybovat. Z chyb se poučíme, přetavíme je v možnost rozvoje.
Brahmačarja, zdrženlivost. Máme pod kontrolou svou sexuální energii. Sex není hnací silou našeho života, je jeho přirozenou a příjemnou součástí. Myšlenky na sexuální prožitky nepřevažují nad myšlenkami o běžných radostech i starostech.
Jogíni si přečtou o tantře, o tom, jak využít sexuální energii pro svůj rozvoj.
Praktické shrnutí výše uvedených bodů vypadá třeba takto (co člověk, to jiné vysvětlení a převedení do praxe): dnes mám lekci jógy, sice se mi nechce, ale půjdu, protože vím, že je pro mě přínosná. Také cítím, že jsem unavená, trochu mě bolí záda, ale překonám lenost a jdu. Sice vidím, že ostatní dnes cvičí nějak lépe, ale to nevadí, mně je dobře tak, jak cvičím já, protáhnu se, ale více si neublížím. Nejradši bych si tu lekci nahrála na telefon, protože mi opravdu pomáhá, ale neudělám to, protože jsem ji nevymyslela, není to můj nápad, můžu se zeptat lektora, smířím se s odpovědí. Jsme laskaví k sobě i k ostatním.
Našli jste se v některém z bodů? Přemýšlíte o změně? Dobře. Příště vám napíšu o druhém stupni, o principech, které bychom měli do svých životů zařadit. Těšíme se na nijamu.
