Článek
Již víme, co je Pataňdžaliho stezka, v minulém textu jsme se seznámili s jejím prvním stupněm, jamou. Dnes si povíme o stupni druhém, jmenuje se nijama. Obsahuje principy, které bychom měli zařadit do svého života. Patří mezi ně sauča – čistota; santóša– spokojenost; tapas – sebekázeň; svadhjája – studium, oddanost józe; išvarapranidhána – přijetí vyššího principu. Vysvětlíme si je více.
Sauča neboli čistota fyzická i psychická – péče o sebe a své okolí. Jsme upravení, chodíme v čistém oblečení, máme čisté zuby, umyté vlasy, nepáchneme… Také používáme různé očistné techniky, čistíme tělo i mysl. Přemýšlíme, odstraňujeme negativní myšlenky, vyhýbáme se setkání s lidmi, kteří na nás negativně působí. Žijeme v čistém prostředí. Jednáme v souladu se svými názory, se svým přesvědčením.
Jogíni na lekci přijdou čistí, navonění (když) zlehka, ohleduplní vůči ostatním. Tělo je náš chrám! K očistě využíváme pobyt v přírodě, obdivování krásných věcí, prociťování lásky.
Santóša neboli spokojenost, rozvoj. Žijeme šťastně, přijímáme se takoví, jací jsme, přijímáme vše, co se kolem nás děje. Myslíme pozitivně, věnujeme se svému rozvoji, vzděláváme se.
Jogíni se umí zastavit i v dnešní hektické době, nespěchat a vnímat svou spokojenost.
Tapas neboli sebekázeň, řád. Jdeme po své (jógové) cestě vědomě, míříme k danému cíli, nenecháme se strhnout všelijakými lákadly, které nás lákají sejít z naší cesty. Překonáváme lenost, učíme se odřeknout lákavou nabídku nesouvisející s naší cestou, umíme se ovládat. Nehledáme chybu v druhých, ale v nás samých, z chyb se poučíme.
Jogíni umí zachovat klid i v nepříznivé situaci, jsou ukáznění a charakterní.
Svadhjája neboli studium, oddanost józe. Neustáváme v seberozvoji, poznávání nás samých. Jóga je cesta za poznáním. Sbíráme informace o józe, účastníme se workshopů, lekcí. Nevěnujeme svůj čas zbytečnostem. „Mluv jen tehdy, když máš co říct.“ jedna z praktických jógových rad, není třeba stále mluvit, často stačí naslouchat. V běžném životě si slovo jóga můžeme vyměnit za jakoukoliv jinou činnost.
Pro jogíny na začátku cesty nabízí můj Učitel radu: Nezačínej, když nechceš dojít do konce. Také tuto větu můžeme použít pro jakoukoliv jinou činnost.
Íšvarapranidhána neboli přijetí vyššího principu, přijetí jógy jako životní styl. Nepolevíme, stále jdeme po vybrané cestě, sejdeme-li, vrátíme se na ni.
Praktické shrnutí může pro jogína vypadat třeba takto: Zařadila jsem lekce jógy do svého týdenního programu, vím, že jsou pro mě přínosné. Těším se na ně, chodím na ně v čistém oblečení… Dělají mě šťastnou, jsem po nich spokojená, pravděpodobně mě baví i lekce, které jsou něčím ozvláštněné. Ale vzpomenu si na to, že na nich nelpím, nejsem zklamaná, když taková lekce není, pozor na přílišná očekávání! Na lekce chodím pravidelně, dokonce si aspoň občas vyčistím nos, jazyk, jím více zeleniny, méně (ideálně žádné) masa. Jsem ráda, když se dozvím něco nového, jóga se stala součástí mého života. Přemýšlím pozitivně, pravidelně se účastním jógových workshopů, aspoň občas zajdu do divadla či na výstavu. K ostatním lidem se chovám laskavě a také jsem laskavá k sobě. Poznávám se hlouběji a hlouběji.
Mám životní heslo ještě z dob „před jógou“ … „Když můžu, pomůžu.“ Ale nejdříve jsem musela pomoci sobě, abych mohla pomáhat ostatním.
