Článek
Každý rok v létě pořádám venkovní lekce jógy, na které může přijít kdokoliv, kdo má chuť se protáhnout, prodýchat, načerpat energii. Středobodem našeho krásného venkovního prostoru jsou zapečetěné pokladničky, do nichž příchozí mohou a nemusí vhodit jakoukoliv částku. Veškeré peníze předávám na konci léta do Hospice Dobrého Pastýře v Čerčanech.
Jsou to lekce s přidanou hodnotou. Účastníci vědí, že mohou přispět na dobrou věc. To, že mohou, je svoboda, jejich vlastní rozhodnutí, zda a jakou částkou přispějí. Vídám spokojené výrazy v jejich tvářích, když peníze vkládají do pokladničky. A co teprve, když už je pokladnička hodně naplněná a darující je nucen svou bankovku dovnitř zatlačit silou! Ten pocit! První kroky příchozích většinou vedou právě k pokladničce, teprve pak si spokojeně hledají to nejlepší místo pro sebe.
Prostor je veliký, míst na výběr přehršel. Někdo radši cvičí ve sluneční koupeli, rozuměj výhni, jiný od začátku hledá alespoň kousek stínu. Tedy, když je slunečné počasí. Co se počasí týká, v létě se ze mě stává meteoroložka, sleduji podrobné předpovědi počasí, spekuluji, jestli dnes opravdu sprchne, když je tam ta 10% pravděpodobnost, nebo jestli se déšť v mracích udrží a pršet začne až po lekci. Přímo na místě pak vedeme s jogíny dohady o tom, kdo sledoval meteoradar a jak to tedy dopadne. Zajímavé je, že často máme různé výsledky pro stejný den a místo.
S prázdninovými lekcemi začínám neprázdninově kolem půlky června, aby jich bylo co nejvíce, abychom nasbírali co nejvíce peněz. Celé léto jogíni tipují, jestli letos to bude tak velká částka jako vloni nebo jestli ne, když to počasí není tak příznivé. Na výsledek naoko trpělivě (zvědavě a nedočkavě) čekáme do půlky září, kdy v hospici spočítají všechny naplněné pokladničky a dozvíme se vyjógovanou částku.
„Když jsi vybrala peníze ty, tak my bychom mohly také! Holky, co na to říkáte? Dáme na každé lekci desetikačku do pokladničky a před Vánoci ji dovezeme do hospice.“ Nadhodila jogínka seniorka, která o mé letní aktivitě ví. Holky = seniorky neváhají ani chvilku, souhlasí s návrhem a pověřují mě pořízením pokladničky.
„Baru, jogínky seniorky u nás by rády pokladničku. Nemáte nějakou menší?“ ptám se paní koordinátorky v hospici. Dopředu vím, že i kdyby pokladničku neměla, udělá všechno pro to, aby ji sehnala. Nepletu se. „Šmarjá, to je krásné! Já říkám pořád, že je to nakažlivé. Mám tu takové kasičkové miminko, můžete si ho vyzvednout. A děkujeme.“
Takhle jednoduché to je. Nakažlivá laskavost, láska, charita. Konej dobro, vrátí se ti dobro!
Webové stránky Hospice Dobrého Pastýře v Čerčanech: https://tri-cercany.cz
