Článek
„Buď jako slunce, sviť pro jednoho jogína stejně jako pro sto jogínů!“ Moudrá slova mého Učitele, která jsem si nesčetněkrát připomněla a jeho radou se řídila. Když jsem před lety začínala s vedením lekcí, na lekci mohl přijít kdo chtěl, zaplatil jednorázový vstup, a mohlo se stát, že více se již neuvidíme. Stávalo se, obzvlášť v období před Vánoci, že na lekci přišlo minimum jogínů, byla jsem z toho tehdy smutná, rozpačitá, přemýšlela jsem, jakou dělám chybu. Dnes už vím, že chyba nebyla na žádné straně, před Vánoci mají lidé spoustu jiných starostí či radostí než přijít na jakoukoliv lekci.
Několik let jsem fungovala v tomto módu, vstupné bylo jednorázové. Lekce byly pěkně obsazené, ale situace před Vánoci se opakovala stále dokola. Připomínala jsem si Učitelova slova, lekce vedla s láskou. Ale láska ani žádný jiný bohulibý pocit za mě nájem prostor nezaplatí, rozumíte, viďte?
Po dlouhém rozmýšlení „co když přestanou chodit?“ jsem se jednou v létě přestala bát a jogínům napsala, že od září si mohou, musí, pokud chtějí chodit na mé lekce, zaplatit předplatné na následující týdny. Světe div se, skoro všichni zaplatili, dokonce se divili, proč jsem předplatné nechtěla dříve. A teď, dovolte, vysvětlím vám přednost předplatného.
Výhoda pro jogína, účastníka mojí lekce, je ta, že má na celý kurz rezervované místo. Pokud nemůže přijít, má v rámci předplatného dvě lekce gratis. Před koncem jednoho kurzu mu držím přednostní místo na kurzu dalším, nemusí se tedy bát, že by ho někdo předběhl a on o místo přišel. Bonusem, který ráda poskytuji, je možnost platby opožděně, případně rozdělené na více částí. A navíc, pokud jogín opravdu moc nechce, aby jeho místo na aktuální lekci propadlo, může za sebe poslat někoho jiného.
Výhoda pro mě je ta, že v kurzu jsou jogíni podobné úrovně, protože zatím, a za to jsem vděčná a moc si vážím přízně svých jogínů, chodí ve většině případů stále ti samí, spolu se posouváme dál a dál. Nemusím hlídat, zda ke konci kurzu budu mít peníze na zaplacení nájmu, to je ohromný a ulevující rozdíl oproti jednorázovému vstupnému. Jednoznačně preferuji platbu formou předplatného.
Stává se, že některý z jogínů, dlouhodobý účastník lekcí, dopředu ví, že ho čekají lázně, že půjde na nějaký zákrok, že bude měnit zaměstnání apod. Tehdy nastupuje možnost zaplatit si jednorázové vstupné s tím, že vše platí stejně jako pro předplatitele, ale za takto rezervované místo zaplatí o trochu vyšší cenu. Funguje to. „Když můžu, pomůžu.“ je moje životní heslo. Jogíni to ví, nebojí se za mnou přijít, na 99,9% totiž mohou počítat s tím, že jejich požadavku vyhovím.
Dalším bonusem pro mé jogíny je možnost přijít na náhradní lekci na jiné místo. Vedu si takovou malou informační síť, do které shromažďuji informace o plánovaných nepřítomnostech. Každou neděli připravím a rozešlu zprávu o volných místech. Každý má možnost dát mi vědět, že potřebuje změnu termínu. Postupně se jogíni naučili napsat mi včas, když nemůžou přijít. Z mojí potřeby vědět, kolik jogínů bude na které lekci, se tak stalo krásné propojení, nadstavba, společná laskavost.
Mám ráda a vyhovují mi uzavřené skupinky jogínů, dobře se mi pro ně připravují náplně lekcí, vnímám jejich aktuální pocity i možnosti, často vím o jejich starostech i radostech. Spolu vidíme (přestože cvičíme se zavřenýma očima) posun jednotlivců i celé skupiny.
Jednorázoví účastníci mohou přijít kamkoliv, odejít odkudkoliv, nemusí se nijak vázat. Mají možnost poznat spoustu nových spoluúčastníků, lektorů a míst. Myslím ale, že je lepší hledat, najít a zůstat. Zůstat, rozvíjet se a růst. Najít svou cestu a po ní jít.
