Článek
Po letech pořádání jednodenních víkendových akcí jsme se, trošku pod tlakem našich jogínů, s kamarádkou rozhodly, že uspořádáme jógový víkend. Slýchaly jsme: „Holky, kdy spolu někam pojedeme?“ nebo „Už jste něco vymyslely? Nám by se líbil podzimní termín.“, a pak také: „Ježíš, holky, podzim? Nebude už chladno? Já počkám na jaro.“ a také „Vegetariánská strava? To nedám.“ Takže, rády bychom sice vyšly vstříc všem, ale to nejde. Nakonec opravdu pojedeme na podzim, nebude to v létě k moři, ale do naší krásné přírody na Šumavu, a samozřejmě bez masa.
Známosti a náhody fungují. Stačí se mezi kamarády zmínit, že hledáme prostor. Někdo má jistojistě známého, který má prostor přímo pro nás. Chápejte, nechceme žádný vyvoněný pobyt v hotelu se čtyřmi lekcemi jógy za víkend a poukázkou do wellness. Chceme pohodu, příjemné propojení, nepřetržité společné jógování. Prostor jen pro nás. A takový máme. Ohledně termínu se přizpůsobujeme možnostem majitele nemovitosti, bude podzimní.
Připravujeme upoutávku, nabídku, rozesíláme ji našim jogínům, a s napětím čekáme, jestli se někdo přihlásí. První místa jsou pryč během prvního dne po zveřejnění, další místa se pak pomalu plní ve dnech dalších. Uff. Máme plno. Nastává okamžik uvědomění si zodpovědnosti. Velké zodpovědnosti. Vymýšlíme program, ladíme ho „na těla“ účastnicím. Těšíme se. Nápady se nám valí do hlavy. „Všechno si piš, ať na něco nezapomeneme!“ povzbuzujeme jedna druhou.
Vytváříme časovou osu celé akce. Nejprve hlavní časy velkých lekcí, časy na jídlo a odpočinek. Mezi ně zakomponujeme čas na kratší lekce, jógové drobnosti a zajímavosti, na společnou procházku. Proplujeme jógově celým víkendem. Jogínkám posíláme program pro představu, aby věděly, na co se můžou těšit. S nadsázkou, manžel jedné z nich, když program viděl, říkal, že to jeho žena nemůže ve zdraví přežít. Jak říkala sama jogínka, měl starost především o to, jestli se po návratu zvládne postarat o rodinu, jestli nepůjde rovnou spát. Není třeba se bát, také máme rodiny a chceme na konci týdne a poté i na začátku nového týdne normálně fungovat.
Přemýšlíme nahlas: „Co myslíš, co holky snídají?“, chvíli koketujeme s myšlenkou všem napsat a říct si o jejich přání. Obě jsme pečovatelské rozmazlující typy. Naši diskuzi zaslechl jeden z našich mužských protějšků a vrátil nás nohami na zem: „Neblbněte, to se z toho zblázníte! Prostě připravte jídelníček podle sebe a hotovo.“ Tak dobře. Ve spolupráci se šikovnými kuchaři jsme vymysleli vegetariánský jídelníček a teď si jen přejeme, ať všem chutná!
Protože jsme nejen pečující, ale i zodpovědné, pečlivě jsme se připravily. Rozechvěle se těšíme na naši první takto dlouhou společnou akci. Věříme, že to, co jsme do Vesmíru vyslaly, nám Vesmír vrátí, a všechny budeme spokojené.
