Článek
Moje báječná lektorka nám jednoho dne řekla: „Milí jogíni, blíží se Vánoce, můžeme je oslavit s ostatními jogíny a s Učitelem v Praze. Nacvičíme krátké vystoupení do programu. Kdo z vás se mnou pojede?“ Víte, ono je něco jiného jít každý týden na lekci anebo jet do Prahy zúčastnit se hromadné akce, tedy strávit minimálně jedno víkendové odpoledne mimo rodinu. „Můžete s sebou vzít i své rodinné příslušníky.“ dodala ještě. Asi pojedu, vezmu mamku, děti s manželem asi nebudou chtít. Věděla jsem, že vyrazím, lákalo mě být součástí větší jógové komunity a byla jsem zvědavá na Učitele. Jak asi vypadá, kolik mu je, jak se mám před ním chovat? to mi probíhalo hlavou. Krátký program jsme nacvičili a do Prahy vyrazili.
Netuším, kolik nás bylo. Asi sto jogínů. Většina se znala. Objímali se. Nechci se s nikým objímat, vůbec je neznám! Neměla jsem chuť kohokoli obejmout nebo se kýmkoliv obejmout nechat. Tak jo, nádech a výdech, úsměv. Objímám, představujeme se navzájem. S některými se setkávám do dnes, jiné jsem už nikdy neviděla. Kdepak asi je Učitel? probíhalo mi v hlavě.
V čele sálu seděla Dobrota a Laskavost v jednom. Učitel. Muž neurčitého věku v bílém oblečení. No, pane jo, můžu k němu vůbec jít? Měla jsem trému a ostych a respekt a malou duši v sobě a nevím co ještě. Lektorka nás k Učiteli vzala, představila nás. Mám se uklonit nebo stačí se pousmát. Ví, že mám obrovskou trému, je to na mně vidět? Myšlenky jely jako o život, srdce splašeně tlouklo. Uklidni se, je to jogín, jen muž v bílém. Nikdy dříve jsem nikoho takového nepotkala. Později jsem byla a stále jsem s Učitelem v kontaktu.
Vstal a všechny nás postupně objal. Nic není divně, nic není špatně. Objímá tě cizí chlap, holčičko, nevadí ti to? Trochu mi to vadilo, první dvě sekundy, pak jsem cítila příliv energie dobroty a bezpečí. Nic negativního. Dodnes si myslím, že už při našem prvním setkání mě prokoukl skrz na skrz. Už tehdy věděl, že si budu chtít dělat co chci, trochu rebelovat, že s tím nic neudělá, že budu zrát několik dalších let.
Setkání s Učitelem, vzájemná komunikace - trému už nemám - jsou pro mě balzámem na duši, vzpruha, vědomí toho, že žít jógově má smysl. Vede nás a zároveň nás nechává být. Nenásilně, laskavě, moudře.
