Článek
Dnes, po letech jsem si jistá, že je lepší být součástí jógového společenství, nechat se vést Učitelem, než zůstat sama, sama se dovzdělávat, rozvíjet, nesdílet zkušenosti, myšlenky, energii. Ale vždy jsem si to nemyslela. Kdysi, po absolvování instruktorského kurzu, několika setkání s Učitelem a s ostatními jogíny našeho společenství, jsem si usmyslela, že se vydám svou vlastní jógovou cestou.
Na pár let jsem se od mých jógových souputníků částečně odtrhla. Stále jsem jim byla na blízku, sledovala jsem akce, jezdila na občasná společná setkání. Zároveň jsem ale objevovala další možnosti, pod vedením jiného učitele, zkoušela jiné styly jógy, jinou praxi, jiné všechno. Ve skutečnosti jsem hledala sebe. Zkoušela jsem se sama posouvat dál. Asi tušíte, že to moc nešlo. Mohla jsem přečíst spoustu různých knih, zkoušet nové praktiky osobně i přes videa, navštěvovat úplně jiné kurzy. Můj rozvoj stagnoval a časem jsem pociťovala, že vše nové, co jsem vyzkoušela, mi nevyhovuje, není tak dobré jako náš kurz, jako náš Učitel.
Prošla jsem kurzem jógové terapie, nahlédla pod pokličku kundaliní jógy, rozvíjela jsem svůj stále se zvětšující zájem o cvičení se seniory, vyzkoušela jsem jógu pro ženy, jógu smíchu, dokonce i nemilovanou power jógu. Jak jsem stárla, dozrávalo ve mně přesvědčení, že se chci vrátit výhradně k Učiteli.
Byla jsem ráda, že mi umožnil postupný, z mé strany z kraje opatrný návrat, pomohl mi pochopit se, vypořádat se s minulostí, upravit pohled na svět. V učitelském kurzu mi předával mnoho důležitých znalostí. Návratem k našemu jógovému společenství jsem se uklidnila, cítila podporu nejen od Učitele, ale i od ostatních jogínů. Vnímala jsem po letech Učitelovu důvěru, jeho víru v to, že moje cesta je lemována dobrými úmysly, a také pro mě velmi důležitou věc, ponechanou svobodu rozhodování.
Jsem členkou velkého společenství a zároveň i samostatná učitelka jógy, předavatelka krásných starých jógových poznatků a mouder dalším lidem.
Není nad to, setkávat se se stejně naladěnými lidmi třeba na jógovém táboře. Tolik vzájemného pochopení, podpory, sdílení, přátelství a lásky bych jako solitér nikdy nezažila.
Vděčnost, podpora, láska. Společně.
