Článek
Před pár měsíci jsem si po spoustě odpracovaných let dovolila přestat být zaměstnancem a vrhla se na podnikání jako na hlavní činnost mé obživy. Dosud jsem měla vedení lekcí pouze jako vedlejší činnost, po práci jsem odjížděla ještě cvičit. Často to bylo časově a fyzicky náročné, mě ale hnala představa, že jednou se to povede a budu se živit jen jako jogínka. Povedlo se. Překonala jsem počáteční obavy a věnovala se udržení stávajících lekcí i shánění nových míst, nových účastníků.
Lekcí i účastníků mám dostatek, dá se říci, že jsem spokojená. „Kolik ti to vynáší?“ nebo „Kolik lidí chodí?“ nebo „A kolik ti za to platí?“ S pokorou a vděčností si hledím svých jogínů. Oni se neptají, nepátrají, a ano, za lekci se mnou mi platí. Věřím, že to, co dávám, to nejlepší ze sebe, se mi vrací. Nic nešidím, poctivě se připravuji, na začátku lekce navnímám naladění skupiny, umím lekci přizpůsobit, provést jogíny lekcí zlehka nebo zapojit fyzicky náročnější pozice, prodloužit čas na relaxaci…
Můj Učitel říká, že nemusíme odpovídat na otázky, které se týkají nás samých, pokud na ně odpovídat nechceme. Komu a jak pomůže, když bude vědět, třeba kolik mi to vynáší? Pokud je to málo, přidá mi ten dotyčný nějaký peníz, abych se měla lépe? Pokud je to hodně, bude po mně nějaké peníze chtít, aby se on měl lépe? Co je hodně, co je málo, co je tak akorát? Přijímám takové otázky s úsměvem a odpovědi zahaluji do hádanky.
Moje práce mě nesmírně baví. Jsem vděčná životu za prvotně spoustu shod náhod, které daly do pohybu moje jógové začátky. Před lety mě vůbec nenapadlo, že by se můj život mohl ubírat tímto nádherným směrem.
Ve volném čase se vracím k zápiskům z kurzů, které jsem absolvovala, hledám staronové maličkosti, kterými ozvláštňuji lekce. Nacvičuji si nové sestavy, které ráda připravuji. Praktikuji jógové důležitosti z Pataňdžaliho jógové stezky. Můj muž by vám prozradil, jaké a kde všude se nám po bytě povalují knihy. Řekl by vám, že mám rozečtených či rozprohlížených několik knih o józe, o tělu, o dechu. V kuchyni, obýváku, v ložnici, o mém jógovém království nemluvě. Pátrám, hledám, zkouším. Před týdnem jsem sice nedočkavě na dva zátahy přečetla Manželství od Patrika Hartla. A pak se zase vrátila ke svým jógovkám. A také o józe píšu, jak víte, vždyť čtete mé články!
Pro jogínky seniorky připravuji extra lekce, tvořím pro ně pracovní listy, vymýšlím, jak jim udělám lekci i zábavnou, nejen cvičební. Když tak nad tím přemýšlím, moc volného času nemám, jóga prolíná celým mým životem.
Moje práce a vše, co k ní patří, je můj splněný sen, který žiju, kterého si vážím.
