Článek
Všimli jste si toho, že nemine den, aby z televizní obrazovky nevyskočil nový krimiseriál? S napínavými příběhy se zkrátka roztrhl pytel. Muži i ženy nejrůznějšího věku i charakteru odhalují pachatele, pátrají profesionálové i amatéři. Občas je mi smutno, když vidím, kam se v některých případech tenhle žánr řítí. Já vyrostla s úplně jinou partou. Mě provázel Bodie a Doyle, komisař Moulin, inspektor Colombo. Netvrdím, že tyhle kriminálky patřily k vrcholům umění, možná se v mém případě jedná o nostalgické volání po starých časech, ale nemůžu si pomoct, mně tihle chlapíci připadali vážně jako praví detektivové. Ale příklady nehledejme jen za hranicemi. Náš major Kalaš je pro mě dodnes nepřekonatelný.
Zajímavější, než detektivka filmová, je pro mě ta knižní. Přivedla mě k ní moje babička a já jí strašně rychle propadla. Tahle stará dáma nenaplňovala představu ovčí babičky, která v čepečku vlídně štrikuje. Byla tak trochu střelená a místo pohádek skvěle vyprávěla děsuplné příběhy, které se zaručeně staly. Netuším, jestli si je upravovala k obrazu svému, ale daly se báječně poslouchat. Pamatuju si, jak jsme společně četly kriminální seriál na pokračování, co vycházel v časopise Květy, nebo jsme louskaly brožované sešity detektivních povídek a románů. Zvláště ten, který se odehrával v okolí Liverpoolu, mě uchvátil. Vyšinutý vrah v něm vždycky, když zabíjel, zakokrhal jako kohout. Ve vylidněné krajině se jeho hlas nesl do daleka. Dokonce jsem tenkrát měla pocit, že ho jasně slyším i v babiččině kuchyni.
V pubertálním věku jsem zhltla spousty detektivek. Četla jsem klasiku, jakou představovali Aghata Christie nebo Arthur Conan Doyle, ale i brakové bezejmenné autory. Kromě Cyankáli v šampaňském (to bylo super, Aghato) jsem narazila na travičské aféry, u nichž se nemůžu zbavit dojmu, že autoři tak trochu od slavné Angličanky opisovali, protože kyanid draselný podsouvali svým obětem do mandlových dortíků nebo do plněných trubiček. Četla jsem o mrtvolách ukrytých na nejneuvěřitelnějších místech a pochopila jsem, že něco jako dokonalý zločin prostě neexistuje.
Když jsem po letech začala sama psát detektivky, stavěla jsem na letitých základech. Přesto jsem cítila potřebu, načerpat co nejvíc informací od lidí, kteří mají k tématu nejblíž. Začnu radou od mistra napětí. Stephen King zmiňuje ve svojí knize O psaní, že každý autor detektivky by měl čtenáře vést po stopě. Už v první třetině knížky musí začít nechávat stopy. On sám tomu procesu říká „revolver na stole“. Jedná se o odkaz, kterému nikdo ve chvíli, kdy ho poprvé vidí, nepřikládá žádný význam, ale když se dostane v knize dál, přihlásí se aha efekt. Pozorný čtenář se pleskne čela, protože mu najednou začínají indicie do sebe zapadat. Od určitého momentu dává všechno smysl. Potom sbírá další a další nápovědy, až společně s detektivem dospěje k obvinění pachatele.
Mezi moje další pravidla, která se snažím během psaní dodržovat, patří kouzlo první kapitoly. Může být krátká, ale musí být úderná. Chci, aby si čtenář hned na první stránce řekl, že knížka bude stát za to, aby jí věnoval čas.
Příběh většinou splétám z několika rovin, klidně z několika případů, které do sebe postupně zapadají. Tím tak trochu tlačím čtenáře, aby knihu neodkládal, pokud se neplánuje v příběhu ztratit. Chce to pozornost a soustředění. Přiznávám, že pro mě dvojnásobné!
Zvláštní péči věnuju postavě pachatele. Moji zločinci nejsou žádní troubové a mě těší, když vedou „inteligentní souboj“ s vyšetřovatelem. Taky se někdy snažím sledovat děj chvíli jejich očima, chvíli očima obětí. Svoje postavy vždycky manévruju do velkého finále, kde se kumuluje napětí, kam se sbíhají všechny nitky a musí se rozhodnout, kdo s koho. Ovšem naprosto nezbytná pro mě zůstává logická stránka příběhu a nutnost, aby vše bylo beze zbytku vysvětleno.
Vymyslet a napsat detektivku, to je úplně odlišná disciplína než tvorba běžných textů, prostě žádná sranda. Možná proto je mi trnem v oku jistá plytkost a plochost některých krimiseriálů. Chybí mi v nich Kingovy revolvery na stole, Colombova důkladnost nebo Moulinova mužnost. Ale třeba bude líp.
