Článek
Člověk, který se nepohybuje v oblasti školství, si většinou nedokáže představit, co přesně se za zdmi škol v posledních srpnových dnech děje. Úklid finišuje, údržba jakbysmet, scházejí se učitelé. Taky se ladí rozvrhy a rozdávají nové funkce.
V živé paměti mám okamžik, kdy jsem před několika desítkami let poprvé zažívala svůj přípravný týden na venkovské základce. Bylo nás tam i se mnou pět a půl – sebe počítám za tu půlku, protože jsem ještě nebyla dostudovaná učitelka. Maličkou sborovnu svým ostřížím zrakem neustále kontrolovala Vlasta. Nejdřív jsem si myslela, že si zapomněla brýle, protože divně mhouřila oči, ale pak jsem pochopila, že se soustředí, aby jí neuniklo nic, co se kolem šustne. Připomínala mi jestřába. A možná tak trochu i vypadala. Byla ostrá a nebezpečná. To Ivana, to byla jiná liga. „Dovolená u moře a nový hadry, ta zase vypadá,“ zhodnotila Vlasta její poprázdninový příchod, jakmile ji zahlédla z okna. Když Ivana vešla do dveří, láskyplně ji objala. Věčné přítelkyně, věčné soupeřky.
Kromě těch dvou a několika šedých myšek se v našem miniaturním sboru nacházel i pan Ladislav. Jediný muž v ženském kolektivu často trpí. Vývoj takového chudáka se většinou ubírá dvěma možnými způsoby. Buď se přestane chovat jako chlap a nechá se strhnout žvatlající většinou, nebo působí jako solitér a do dění se nezapojuje. Pak často vůbec netuší, jaká je momentálně okolo něj situace - kdo s kým bojuje, kdo se s kým nenávidí, kdo s kým kámoší a kdo spřádá intriky. Ladislav volil druhou možnost, což mu zřejmě pomohlo zachovat si mentální zdraví i do vyššího věku. Párkrát mi během školního roku vařil ve fyzikálním kumbálu kafe, když mě Vlasta svou péčí zdeptala, a já radši vděčně poslouchala vyprávění o Faradayově kleci i Newtonových zákonech, protože Ladislav neměl kapacitu mluvit o ničem jiném. Kdoví, o čem si doma povídal se svou manželkou. Vzhledem k tomu, že spolu strávili víc než čtyřicet let, tak možná o tom samém.
A jak tenkrát proběhl můj první přípravný týden? Dostala jsem barevné papíry a špendlíky s tím, abych se připravila na funkci nástěnkáře. Taky mi dali osobní karty žáků, kterým se ve škole říká katalogové listy, abych se mohla připravit na roli třídní učitelky. V neposlední řadě jsem dostala radu, abych se připravila na sedmáky, protože s mini mlátí puberta a už loni to nebylo k vydržení. Sama pro sebe jsem doplnila, že se musím připravit na Vlastu, se kterou nebude jednoduché vyjít.
O pár let později jsem nastoupila na klukovský učňák a musela jsem se připravit na opačnou situaci a přizpůsobit se mužskému světu, protože všichni mí kolekové byli opačného pohlaví. O přípravném týdnu jsem zase vyfasovala barevné papíry pro úlohu nástěnkářky, ale to nebyla žádná novinka. Potom jsem se dozvěděla, že se mám připravit na to, že čeština nebude nikoho bavit, takže musím používat přiměřeně represivní metody. Nakonec jsem se musela spíš připravit na to, že mám před sebou daleko křehčí duše, než bych předpokládala, a tu zranitelnost za drsnou tváří jen schovávají.
A co z toho všeho vyplývá?
Přípravný týden není pro nás učitele jen přípravou papírů a nákupem pastelek, ale dobou, kdy dostáváme nové úkoly, výzvy a povinnosti, začínáme učit nové třídy a někdy i předměty, rozjíždíme nové projekty. Prostě musíme připravit a rozhýbat celý ten kolos, co mu říkáme školní rok. Hlavně bychom se měli připravit a naladit na žáky, protože ani pro ně není jednoduché zase do školního maratonu naskočit.
