Článek
Jako malá jsem milovala, když se plánovalo rodinné setkání. Dělaly se chlebíčky nebo se pekla kachna, to podle toho, kdy měla návštěva přijít a jak moc byla důležitá. Máma vykouzlila sváteční řezy a na stůl se dal čistý ubrus. A když se ozval u branky zvonek, letěly jsme se sestrou otevřít.
Vůbec nejlepší bylo, když přijely tety a strejdové a přivezli s sebou sestřenky a bratrance nebo děti zhruba ve stejném věku. Dospělí se zapovídali a ztratili ostražitost. My pak měli celý dům pro sebe. Mohli jsme stavět bunkry, splácat sladkosti, ucucnout vína a hlavně ponocovat.
V pubertě jsem vnímala rodinné sešlosti trochu jako opruz, ale jejich nespornou výhodou byla možnost zavřít se v pokoji a mít jistotu, že rodiče se nebudou chodit vyptávat na školní nebo jiné povinnosti.
Jako dospělá jsem pochopila, že rodinná setkání nejsou výhradně o dobrém jídle a možnosti tak trochu se urvat ze řetězu a zapomenout na všední starosti, ale že můžou prohlubovat a posilovat rodinné vztahy. Nebo je devastovat.
Na jednom holčičím večírku přišla na rodinné téma řeč a já se nestačila divit historkám, které se dostaly na přetřes.
Kamarádka Lada vyprávěla, jak měla za zlé svojí matce, když ji jako dítě nabádala, aby se cestou ze školy vyhýbala domku tety Máni. Lada občas z trucu neposlechla. Máňa sedávala na zápraží na lavičce a Ladu skoro nikdy nepromeškala. Vždycky si s Ladou popovídala, někdy se přidala s tím, že půjde navštívit maminku. Aspoň na kafíčko. Ladě se zdála hodná. Oslovovala ji „děvče zlatý“ a o všechno se zajímala. Po letech sama poznala, že Máňa má za sladkým úsměvem kyselou povahu. Do všeho strká nos, kritizuje a pomlouvá. Kam Mánina noha šlápla, tam vybublal konflikt. Když se Lada vdávala, sama požádala matku, aby Máňu nepozvaly. Děvčata zlatý.
Druhá kamarádka Eva mluvila o sporech se sestrou Lenkou. Od dětství mezi nimi doutnaly spory, v dospělosti se rozhořela válka. Lenka byla rozmazlená a vždycky si všechno vybrečela. Nejvíc chtěla to, co měla Eva. Dokonce i jejího manžela Otu. Svedla ho na jedné rodinné oslavě. Eva se s Otou rozvedla, s Lenkou přerušila kontakt a k rodičům, kteří jí nakonec neprávem všechno dávali za vinu, sice jezdí, ale vztahy jsou díky Lence v háji.
To Aneta se netajila tím, že téměř každé rodinné setkání končí hádkou. Otec Rudolf se vždycky do krve pohádá se svým bratrem Bohoušem. Přou se kvůli politice, fotbalu, přistěhovalectví, extrémnímu počasí, stagnující ekonomice, komunálním volbám i kvůli problematice menšin. Jakmile se spolu ocitnou ve stejné místnosti, je otázkou času, než vypukne spor. Stačí nepatrná narážka někoho z přítomných, odložené noviny, puštěné rádio a téma, které působí jako rozbuška, je na světě. Anetina matka i Bohoušova manželka svoje chlapy marně krotí, jeden z nich vždycky práskne dveřmi a oslava je u konce.
Poslední kamarádka Simona sice přišla oproti ostatním s veselou historkou, ale kdoví, jaký bude mít konec. Simča je zatím svobodná, ale má vážnou známost. Její přítel Jakub je fajn, vede firmu, slušně vydělává, Simonu by na rukou nosil, ale je pankáč. Protože si nemůže dovolit během pracovního týdne nosit oblečení podle svého punkového gusta, vynahrazuje si svou zálibu o víkendech. Jednou jeli se Simčou na chatu jejích rodičů. Měli být sami, ale zvědavá maminka chtěla Jakuba poznat, proto neplánovaně za mladými přijeli. Mamince se Jakub moc nelíbil, obzvláště jeho roztrhané džíny ji štvaly, proto mu na nich všechny díry do rána pečlivě zašila. Jakub se ráno se příšerně rozčílil, že není puberťák, aby mu někdo kecal do toho, co nosí. Přestože matka se Simonou všechny stehy poctivě rozpáraly, zatím se zdá, že na svatbu, kterou Simona s Jakubem plánují, pozvou jen svědky.
Možná to bude znít starosvětsky, ale já byla vychovaná v názoru, že dobré rodinné vazby člověka posílí a poskytnou mu pevnou půdu pod nohama. A že když jsi v průšvihu, pomůže ti rodina. Pravdou je, že když máš v přízni tetu Máňu, všetečnou skorotchyni nebo hádavého strýce, případně sestru- potvoru je lepší si pomoct sám.
