Článek
Dáme tam třeba 3 hrušky a 2 sýry…
Co to asi budu vařit? Skoro to vypadá jako vaření platů ve státní sféře, nebo logika spojování škol, nebo aktuálního rozpočtu a schodku. Protože aktuální plánovaný schodek je 230 mld. Kč? Nebo už snad víc? Bohužel se u nás prostě hážou nějaká čísla.
Takový problém často vychází z nepochopení základů ekonomie a nějaké esenciální pochopení toho, jak by vůbec veřejné finance měly fungovat a komu ve skutečnosti patří. Vrcholem takové arogance je pak samozřejmě neustálé (ať v televizi, pak především Twitteru) „jájínkování“ o tom, co všechno možné i nemožné ten který ministr vlastně osobně zařídil. Přesto přeci jen plácá nějaká čísla, která se ve skutečnosti vůbec nemusí zakládat na pravdě.
Číslo sem, číslo tam…
Když se podíváte na webové stránky ministerstva financí, je tam jedna záložka, která se jmenuje Hospodaření státu. Najdete zde docela pěkné (některé jsou velmi podrobné) ať už výroční, tak čtvrtletní zprávy ohledně hospodaření státu. Asi teď budu trochu za barbara a konspirátora, ale všechna tato čísla někdo sepsal a hodil do dokumentu. Na rozpočtovém výboru předpokládám (toho se samozřejmě neúčastním) dostávají k dispozici tato čísla a tato čísla a zprávy procházejí samozřejmě schvalovacím procesem.
A to je dobře, o tom ta demokracie je. Zvolili jsme si své zástupce, kteří za nás kontrolují všechny důležité dokumenty a rozhodují podle toho, co nám slíbili a proč jsme je volili. Problém ovšem je, že tato čísla nemusí odpovídat skutečnostem. Protože do „internetového bankovnictví“ státní kasy by neměl mít přímý přístup jen tak někdo. Takže tu musíme mít obrovský byrokratický moloch, který samozřejmě správné hospodaření kontroluje. Je to tak v pořádku do té chvíle, kdy čísla přestanou odpovídat realitě.
Zásadní problém totiž vězí v centralizaci všech státních financí. To takhle vezmete všechny daně (z příjmu, silniční, spotřební atd.) a hodíte je do jednoho koše, na jeden účet. A pak tyhle všechny peníze vezmete a nějak je přerozdělíte podle toho, jak si o ně kdo (ministerstva, kraje, samosprávy) požádá. A tyhle rozdělené peníze (na ministerstvech, na krajích, na městech) opět vezmete a zase je přerozdělíte na odbory, na jednotlivé subjekty a na samotné nákupy. Což je mnoho a mnoho mezikroků, než se ta 1 Kč vybraná na silniční dani dostane opravdu na nákup pár milimetrů silnic za 1 Kč. Takže se trochu ztratíme v tom, jestli se opravdu s penězi hospodaří tak, jak se s nimi hospodařit má.
Co když ale…
Ministr financí pak může říkat jaká čísla se mu zlíbí, protože kvůli všem těm mezikrokům, než se peníze dostanou tam, kam mají, se ztratí milion Kč támhle, milion Kč jinde atd. Proto pak samozřejmě střílí nějaké schodky, u kterých sám neví, jestli je to vůbec možné.
Vraťme se ale ke zprávě o hospodaření. Není v lidských silách zkontrolovat na korunu přesně veškerá hospodaření všech ministerstev, samospráv, krajů, státu, jestli opravdu všechna čísla souhlasí. Nebo je? Nemáme snad v komerční sféře spoustu auditorských společností, které se tímto zabývají? Nemáme tu snad i firmy, které v tom jsou opravdu dobré? Ano, naštěstí tu máme NKÚ.
Možná by stálo za to, aby se udělal kompletní audit opravdu veškerého hospodaření s veřejnými prostředky. A nezůstal bych pouze u toho. Příznivci minulé (a nejspíš i příští) vlády rádi nadávali na neziskový sektor, že je různě nekorektně financován. Samozřejmě spousta neziskových společností má transparentní účet, do kterého se můžete kdykoli podívat a zjistit, jak instituce hospodaří. Napadlo však někoho, proč takový transparentní účet nemá sám stát? Vždyť to je, dá se říct, poměrně velká nezisková instituce, do které navíc posíláme peníze my všichni.
Takže všichni chceme vědět, co se s našimi penězi děje, ale zatím jsem ani náznakem nezaznamenal, že by někdo toužil po myšlence zřízení transparentního účtu pro všechny instituce, které jsou z veřejných peněz vůbec financovány. Začal bych právě ministerstvem financí, kde se shlukují všechny peníze vybírané na daních a jiných poplatcích, pokračoval bych přes ostatní ministerstva, do krajů a městských samospráv. Takový transparentní účet by díky dnešní digitální technologii a zabezpečení byl schopný skrýt všechny osobní údaje o daňových poplatnících, ale našli bychom tam veškeré peníze, které přes státní sféru prochází – v reálném čase a v neposkvrněné formě.
Viděli bychom hned aktuální zůstatek rozpočtu ČR. Viděli bychom ihned hodnoty vydaných dluhopisů, viděli bychom ihned veškeré přerozdělování, které se děje, prostě absolutně vše, co stát s našimi penězi dělá. Nemuseli bychom pak možná mít tak složité kontrolní mechanismy jako zákony upravující výběrová řízení, protože by nebyl prostor pro výrazné uplácení, nemuseli bychom zaměstnávat tolik úředníků, kteří zpracovávají různé zprávy, jejichž pravdivost si nikdo ověřit nemůže. Měli bychom informace k dispozici kdykoli a ne jen na vyžádání a mohli bychom my všichni – daňoví poplatníci – být kontrolory nakládání veřejných financí.
A přitom k tomuto všemu stačí pouze dva jednoduché kroky – Důkladný audit ministerstva financí a přerozdělování a poté zřízení transparentních zabezpečených účtů všech institucí pracujících s veřejnými finančními prostředky.
