Článek
Zaujal mne článek Sport na vesnicích vymírá - Seznam Zprávy, kde jsou hezky popsány trable českého sportovního prostředí, zejména pak malých klubů na vesnicích a městech. Kdybych měl svůj komentář začít nějak kontroverzně a tak, abych dost lidí naštval, napsal bych, že trh je přesycen a asi je těch klubů prostě moc.
Pravdou je, že i přes svoje liberální přesvědčení bych takto začínal nerad. V článku se totiž zmiňují neblahé důsledky, kterými jsou např. snižující se kondice a zvyšující se váha dětí. Inu, to můžeme vidět i na počtech získávaných medailí na olympiádách, klesajícím počtu hráčů dvou největších českých sportů - ledního hokeje a fotbalu - v nejlepších ligách světa a s tím související chybějící dlouhodobé úspěchy na mezinárodní úrovni (díky bohu za poslední mistrovství světa v hokeji).
Ze státního už to neteče
Co mne ale trochu zaráží, je vlastně vyjádření několika oslovených v článku o tom, že nejsou peníze. Ano, ze státního rozpočtu peníze prostě opravdu nejsou. Tady by se dalo vrátit k tomu, že je trh možná přesycen, ale jen z toho důvodu, že na státní peníze v obrovské míře kluby a oddíly spoléhají a vlastně se nedaří úplně dobře oslovovat soukromý sektor. Jestli je totiž obor, kterému by chtěli nestátní firmy a soukromé osoby dát své peníze, je to právě sport. Pasivně totiž sport baví široké spektrum lidí, zejména těch, kteří jsou v produktivním věku a tím pádem mají peníze. Návratnost peněz investovaných do reklamy na místním stadionu by mohla být poměrně zajímavá. Stačí se podívat na led v Pardubicích, kde přes reklamy prakticky není vidět puk.
Další zmínka je o tom, že „to zůstává na rodičích“. Ale to je přeci dobře. Není radostnějšího pohledu rodiče na své dítě, které je ve sportu činné, úspěšné, a hlavně spokojené. Ovšem chápu, že rodiče nejsou vždy ochotni dát nějaké další peníze nad rámec povinností - jednoduše proto, že sami spoléhají na stát, který přeci sport zadotuje. Trochu komická mi přijde část, kde se zmiňuje propast mezi příspěvky na sport (velký špatný) a na kulturu (velký dobrý). Když se totiž zeptáte nejspíš kohokoli z oblasti kultury, postěžuje si na finance úplně stejně (a článek by pak nejspíš vypadal velmi podobně).
Je načase zmobilizovat soukromníky
Dá se tedy donekonečna spoléhat na státní příspěvky a veřejné finance? Nebo je načase jít cestou osvěty, přesvědčovat soukromý sektor o smysluplnosti sportu a možnostech jeho rozvoje v regionu. Stačí se podívat, jak úžasně se prosadil nesmírně podfinancovaný sport jako florbal, kde naši kluci budou chtít nepochybně zabojovat na letošním mistrovství světa o zlato (po stříbru a bronzu). Nebo kam se posouvá rugby, ženský lední hokej a jiné menší sporty, které jsou u nás v republice na vzestupu. V těchto sportech totiž i činovníci pochopili, že není možné se spoléhat primárně na stát jako zdroj příjmu, ale především dělat sport zábavný, zajímavý pro děti i rodiče. Pochopili, že je mnohem efektivnější stavět koncepci na osvětě, zaměření na děti, vzdělávání, opravdové dobrovolnosti a aktivním zapojení všech možných účastníků.
