Článek
Kdysi jsem se přihlásil do projektu Rande naslepo. Byl jsem už dlouho sám a protože mám trochu dobrodružnější povahu, přišlo mi to jako zajímavý nápad. Známost jsem si vždy hledal těžko, když jsem celý den v práci, spoustu vlastních koníčků a pro potenciální partnerky jsem byl vždy jen kamarád. Ne že bych věřil, že třeba právě na diskotéce nebo na pláži u místního jezera potkám tu pravou, ale štěstí se holt musí naproti. A proto také ta přihláška. Nějaká agentura ji organizovala a bylo to právě v našem okrese. Tak proč ne, zkusit to můžu, dám za to jenom pětikilo a uvidíme, co z toho bude. Zvědavost mi zkrátka nedala a možná tomu napomohlo i to, že mi horoskop už půl roku každý měsíc sliboval potkat tu pravou… Tedy, ne že bych věřil na horoskopy, ale přeci jen, naděje tam vždycky je.
Na internetu jsem tedy vyplnil jednoduchý dotazník: věk, pohlaví, zájmy, poznávací znamení… Formulář jsem odeslal a čekal, co z toho bude. Prý to fungovalo tak, že přihlášky a všechny údaje byly anonymní, systém sám zpracoval všechna data a podle odpovědí spároval dvojice a navrhnul termín a místo setkání. Takže už jsem jen čekal, až mi přijde email s datem a časem, kdy a kde. Po týdnu opravdu přišel. Termín mi vyhovoval, tak jsem jej potvrdil a čekal na potvrzení druhé strany.
Poslalo nás to na náměstí, kousek od mého domova. Dorazil jsem raději několik minut před určeným časem setkání. Protože bylo ten den krásné letní počasí, sedl jsem si na lavičku pod strom a netrpělivě očekával, co se bude dít. V ruce jsem držel modrý mobil od Nokie, což bylo mé poznávací znamení. Lidé chodili kolem a já tajně pozoroval, jestli nepozoruje někdo mne, nějaká pěkná holka, co také poslala formulář na stejný dobrodružný zážitek. Po chvilce se naproti mě ozval ženský hlas: „Ehm… rande na slepo?“. Začalo mi vzrušením bušit srdce tak, že málem vyskočilo z hrudníku a pohlédl směrem k hlasu. Líbila se mi. Milý obličej, dlouhé černé vlasy, hnědé oči, střední postavy, tak akorát, a smála se, přestože na ní byla vidět jistá míra nervozity. V břiše se mi motýlci točili jak na kolotoči a nevěřil jsem, že už je to tu.
„Ano, to jsem já, ahoj, já jsem Honza.“ odpověděl jsem a vstal z lavičky podávaje ruku. „Přisedneš si, nebo se půjdeme někam projít?“. „Ahoj, já jsem Veronika. Víš… je tu jedna věc…“ začala mluvit pomaleji a tišeji. Začínal jsem být zmatený.
„Jsem její kamarádka.“ dokončila větu a já už byl úplně v háji, protože tohle jsem opravdu nečekal. „Sedí támhle“ a ukázala na lavičku na druhé straně náměstí. Jelikož náměstí máme celkem velké, musel jsem hodně zaostřit a skutečně, v dálce seděla na jiné lavičce postava nějaké ženy.
„Proč nepřišla sama?“ zeptal jsem se Veroniky. „Stydí se.“ „Tak asi půjdeme za ní ne?“ zeptal jsem se. „Určitě, běž ale sám, já nepůjdu, tohle je na vás dvou. Měj se, ahoj.“ a zmizela uličkou z náměstí pryč. Byl jsem trochu zmatený, protože takhle jsem si setkání nepředstavoval. Na druhou stranu chápu, že ženy v tomto ohledu chtějí být opatrné a v tom jim dávám rozhodně za pravdu. Přišel jsem ke slečně, na kterou Verča ukazovala a zdvořile promluvil: „Ahoj, nemusíš se stydět.“ řekl jsem. Vypadala starší než Veronika a překvapeně na mě vykulila oči. Pak jsem si všimnul, že má za lavičkou schovaný kočárek…
„Prosím?“ zeptala se nechápavě a v očích ji začínal být vidět strach. Zase jsem byl zmatený. „Rande na slepo?“ zeptal jsem se. „To bude asi nějaký omyl.“ zněla odpověď. Vypadala překvapeně a také nechápala, co po ní chci. „Tak to se omlouvám, asi došlo k nedorozumění.“ prohlásil jsem s úsměvem. „Mohu si prosím přisednout, máte tu volno?“ Souhlasila. Pak jsme chvilku mlčky seděli vedle sebe na lavičce a mě v hlavě šrotovalo, co se to stalo.
„Víte, já měl mít rande naslepo a asi jsem dostal košem.“ zkusil jsem trochu odlehčit a vysvětlit situaci. „Aha, to mě mrzí.“ odpověděla a pak se sbalila a i s kočárkem odešla. Já na lavičce ještě takovou hodinku seděl a nevěděl, jestli se tomu mám smát, nebo být smutný, nebo naštvaný.
Nakonec mi došlo, že ta Veronika asi byla opravdu ta z té seznamky, ale asi jsem se jí z nějakého důvodu nelíbil, tak vymyslela lest. Nebylo to od ní hezké, ale trochu toho fištrónu se jí musí nechat.
Seznamka byla férová a pokud rande nevyšlo, šlo využít druhý pokus zdarma. Byl jsem rozhodnut využít druhou šanci, protože takovou smůlu, aby to dopadlo stejně, přece mít nemohu a určitě bych se ochudil o další zajímavý zážitek. Tak jsem potvrdil opakování a čekal na další email s potvrzením termínu a místa setkání.
