Hlavní obsah
Cestování

Pěšky z Moravy do Santiaga de Compostela - 12.den - Poutníci mají k Bohu blíž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Jolana T

Večeře u sestřiček.

31. 8. 7:17

V roce 2014 jsem absolvoval cestu z Domanína do španělského poutního města Santiago de Compostela. Ušel jsem něco kolem cca 3400 km a cesta mi trvala 88 dní. Prošel jsem celkem šest zemí. Zde se dozvíte, co jsem já, jakožto poutník, denně prožíval.

Článek

(Gunskirchen – Vöcklabruck)

Vstávám po 6 h a jsem celkem odpočinutý. Nebyla mi vůbec zima. Balím věci a rychle pryč, než se vzbudí majitelé domu. Ze včerejška mám ještě jednu bulku. Je sice tvrdá, ale něco posnídat musím. Jdu podél řeky Traun a je to celkem divočina - žádní lidé, cesta je zarostlá,…

V Lambachu si kupuji nějaké jídlo. Řízek na oběd a bulky nechávám na horší čas. Za Oberndorfem se cesta rozdvojuje. Když se rozmýšlím kudy dál, zastavuje auto a řidič mi podává čokoládu. Ukazuje mi směr, kterým se mám vydat, ale já mu moc nevěřím, jelikož vidím značku, která ukazuje jinam. Začíná se smrákat, tak ho poslechnu. Kousek za zatáčkou je autobusová zastávka, kde se schovávám, protože začíná pršet. Je to jen přeháňka, tak po pár minutách se dá jít zase dál. Pán mně poradil dobře. Po pár krocích už vidím další šipku s logem Santiaga. Vede mě to k zamyšlení, Bůh mě opravdu vede. On chce, abych šel. Tolikrát na cestě mi už pomohl. Ví, co potřebuji a přesně to mi dá. To je neskutečné. Jeden známý mi napsal sms, kde mě prosí o modlitbu za něho a jeho budoucí manželku a dodává, že se taky modlí, a to už dlouho. Poutníci prý mají k Bohu blíž. Tak teď to chápu, už vím, o čem psal. Je to pocit bezpečí. Jdu a vím, že je to správně. Nejsem tady náhodou, je to Boží plán, i když nevím, co tím zamýšlí.

Po včerejšku cítím bolest nohou, tak jsem se rozhodl, že půjdu „jen“ do Vöcklabrucku, snad mě místní farář ubytuje. Jsem tady. Zvoním na kněze. Když už konečně přijde, tak mi vysvětluje, že to nejde. Má tu sice místnosti, je to tu opravdu veliké. Má ale strach, že bych něco sebral. Nabízí mi alespoň peníze na hotel. Odmítám a odcházím. Nepřišel jsem si přece vyptat peníze. Prošel jsem město a na okraji vidím poutnickou ubytovnu. Jdu zjistit cenu. Dost dobře jsem si povykládal s paní, která tady pracuje. Jelikož jsme si moc nerozuměli, tak to byla debata plná smíchu. Když jsem pak zjistil, že za nocleh tady zaplatím 20 €, hned mě smích přešel, avšak ubytování jsem přijal. Do pokoje mě vede sestřička. Po chvilce přináší večeři. Podává se dnes hustá polívka. Moc dobrá! Večeře byla fakt úžasná, a to mě ráno v 7:30 h čeká ještě snídaně!

Ušel jsem 33 km a utratil 7,7 €.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz