Článek
(Vöcklabruck – Neumarkt am Wallersee)
Už od 5:30 hodin se převaluji, pořád myslím na to, abych nezaspal. Těsně před 7:30 přicházím k jídelně. Chvíli po mém příchodu přichází i mnich a ukazuje, ať jdu za ním. Posadí mě ke stolu a paní nosí snídani na stůl. Pokouším se o nějakou konverzaci, ale zjišťuji, že je to marné. Ach, ta jazyková bariéra. Tak si vyptám alespoň razítko do credenciálu a v osm jsem už na cestě. Po pár kilometrech ztrácím značku a asi po hodině marného hledání potkávám starší paní, která vypadá, že taky někam putuje. Dáváme se do řeči, jmenuje se Margharita. Taky hledá značku Svatojakubské cesty. Po další hodině hledání se nám podařilo najít správný směr. Jdeme spolu až do Frankstadtu. Margharita jde pomalu, ale skoro bez zastávek. Ve tři hodiny odpoledne jsme tam. Celou cestu jsme si povídali. Dozvěděl jsem se, že tímto způsobem tráví dovolenou. Nemá v plánu jít až do Santiaga, ale stráví na cestě 10 dní a pak se vrátí vlakem domů. Cestu na rozdíl ode mě má naplánovanou do puntíku, ví, kde bude spát, kolik kilometrů denně ujde a má tipy, kde bude jíst. Ve Frankstadtu má domluvený nocleh, tak se loučíme a každý si jdeme svou cestou. Pak se ještě jednou potkáváme, ale to jen prohazujeme pár slov, vyměníme úsměv a přejeme si buen camino.
Ve městě jsem si koupil něco k jídlu a po vyškrábání se nad město – konzumuji. Pak valím dál, mám před sebou ještě dlouhou trasu. Cesta se začíná pěkně vlnit, samé kopečky a do toho všeho začíná poprchat. Když už poprchá, schovávám se v kapličce na jednom z kopců. Z kopce vidím do další vesnice, uprostřed jde poznat malý kostelík. Jakmile jsem přišel ke kostelíku, jdu dovnitř. Bude začínat májová. Tetičky se začínají scházet. Koukají po mně a něco si domlouvají, pak jedna z nich sebere odvahu a přichází ke mně. Snaží se zjistit, kdo jsem a co tu dělám, neumí ale anglicky. Zkouším ještě ukazovat, že nemám kde spát, jestli by pro mě něco nenašly. No, dopadá to tak, že naznačují, že mám počkat. Těsně před začátkem májové přichází mladí manželé a umí anglicky, super! Snažím se zjistit, kde by se dalo přespat. Radí mně hotel, což zavrhuji, jsem přece poutník. Pak mně nabízejí, že můžu jít spát k nim. Paní je usměvavá a nadšená, její manžel je přesný opak. Já tuto nabídku s radostí přijímám a po májové odjíždíme autem k nim domů. Pán se ještě ujišťuje, jestli u nich budu jen jednu noc, tak jen přikyvuji, že je nechci nijak zdržovat. První jdu do sprchy, asi ne úplně vábně voním. Všechny věci mám dát do pračky. Potom jsem pozván k večeři. Po večeři jsme ještě dlouho probíráme mou cestu a mé zážitky, co už jsem prožil. Nevěřícně mě pozorují a stále se vyptávají. Otevřeme taky láhev vína, kterou vypijeme a po 22 h jdeme spát. Ulehám do postele - krásný pocit!
Ušel jsem 40 km + 2 km autem, utratil 21,9 € a dostal 15 €.
