Článek
(Klösterle – Friedhof )
Ráno zvoní budíček v šest. To je hrozně brzy! Nechce se mi vylézat ze spacáku, ale musím, domluvili jsme se tak. Pouklízíme v chatce a jde se. Scházíme dolů do města posnídat. V obchodňáku kupujeme něco k snědku a u kostela se nasnídáme. S Valentinem a Petrem (jak se Maďaři jmenují) se po společné snídani loučím. Jdou moc pomalu.
Zato já se blížím mílovými kroky k Bludenz. V jednu odpoledne jsem tu! Dnes chci dojít co nejblíže Rankweilu, vlastně co nejblíže k hranicím se Švýcarskem. V Bludenz mě začíná bolet noha, to bude ta včerejší jóga. Bolest je čím dál větší. Je horko, jdu po polní cestě a slunce pálí. V tom tichu slyším, jak mi v noze vrže a praská, bolest se s každým dalším kilometrem jen prohlubuje. Stále jenom odpočívám a hledám, kde bych mohl přespat. Někdy jdu jen pár metrů a musím si sednout. Asi 3 km před Rankweilem konečně krásné místo, které splňuje moje představy. Tady to zapíchnu a budu jenom doufat, že nebude velká zima v noci a hlavně, že mě přestane bolet ta noha.Trochu mě děsí, jaké zvuky vydává.
Ušel jsem 49 km a utratil 7 €.
