Článek
(Urnäsch – Sankt Gallenkappel)
Vstávám až po 7 h. Po 7:30 h jdu hledat obchod, a co to nevidí oči mé – Coop! Myslel jsem si, že tyto obchody jsou jen v Česku. Otevírají až v 8 h, tak vyčkávám, nakupuji jídlo a u kostela snídám. Jelikož už od rána vytrvale prší, vůbec nikam se mi nechce. Před 9h ovšem přestává, tak rychle dosnídám a tradá, jde se dál.
Dnes se jde lépe než včera. V Schönengrundu již svítí sluníčko a taky noha už tolik nebolí, prostě je to dnes fajn. Sice nejdu nějak rychle, ale jdu pořád bez nějakých častých zastávek. Za chvíli jsem ve Wattwilu. Na náměstíčku jdu do restaurace a ptám se, jestli mi doplní mou láhev vodou. Servírka mi něco německy říká a když se jí posunky snažím naznačit, že vůbec nerozumím, volá šéfa. Ten na mě německy křičí, ale naštěstí mu nerozumím. Stále ukazuje na kohoutek, co má za sebou, a ven na kašnu. Z toho pochopím, že si mám nabrat asi tam. Voda jak voda. Jen mu klidným tónem anglicky poděkuji a jdu si tedy nabrat vodu do kašny před restaurací. Voda teče pomalu. „Moje nervy.“ Po chvilce ztrácím trpělivost a jdu si koupit coca colu a bagetu. Za městem v lese „obědvám“. Moje tempo mi stále dovoluje bez větších bolestí pokračovat v cestě.
Došel jsem až do Walde, kde je v místním kostele letáček ubytovacích zařízení v nejbližším okolí. Po podrobnějším prozkoumání těchto informací jsem se zhrozil! Nejlevnější ubytování stojí 25 fr a spí se na seně! Další ubytování – 35 fr a výš. No nic, jde se dál. Před Sankt Gallenkappel na „dětském hřišti“ v lese večeřím rybí konzervu. Tady zůstávám na noc. Děkuji Pane.
Ušel jsem 35 km a utratil 34 fr.
