Článek
(Brienzwiler – Merligen)
V noci mě několikrát vzbudilo chrápání spolunocležníka. Mezi 3 a 4 h jsem prakticky nespal. Bylo to ŠÍLENÉ!!! Vstávám v 7 h a páchám hygienu. Na snídani byla mimo jiné i vynikající domácí marmeláda.
Po dlouhém loučení v 8 h vyrážím. Cesta je v pohodě, ale opět začala víc a víc bolet noha. Jsem zvědavý, kam až dnes dojdu. Je skoro 10 h a jdu kolem nádraží. Koho to nevidím? Před nádražím sedí u stolku dvě známé tváře - kluci z Maďarska. Dále pokračujeme opět spolu. Cesta ve třech ubíhá rychle. Když chvíli odpočíváme, říkám jim o své noze. První z nich, Valentin, mi dává mastičku a říká něco ve smyslu, že je zázračná, tak uvidíme. Jakmile si stoupnu, je to mnohem lepší - bomba! Bohužel po 1,5 h mastička přestává fungovat a musíme si dát pauzu. Obědváme na krásné vyhlídce, je to jako v pohádce. Noha mě přestává bolet, tak zkusím jít rychleji a Maďarům unikám.
V Merligen u kostela už fakt nemůžu, noha bolí jako čert, tak odpočívám. Maďaři mě dohnali a rozhodli jsme se, že tu přespíme. Pro tři je tu ale málo místa, tak Maďaři půjdou asi o dům dál. Ještě omrkli WC a objevili chodbu před WC dlážděnou kobercem! WOW! Snad nás večer nikdo nevyhodí. Přespíme tady všichni tři.
Ušel jsem 37 km a neutratil ani frank.
