Článek
(Commungy – Beaumont)
Ráno vstávám v 6:30 h a zrovna snídám, protože mám zásoby. Dojedl jsem jahodovou marmeládu. Po ní hned vyrážím. Jde se dobře, ale musím pospíchat, protože po 15. h má dojít velký déšť. Ve Versoix kupuji opět ty úžasné koblížky (není to už závislost?), tentokrát je ale jím za chůze. V 11 h jsem už v centru Ženevy. Cesta vede k bazilice Panny Marie, kde je úžasná atmosféra. Jakmile vkročím dovnitř, zanechávám za sebou ruch velkoměsta a najednou cítím pokoj. To ticho vybízí k zamyšlení se. Jen tak sedět a přemýšlet, modlit se, nechat se unášet. Bohužel se tu nemůžu moc zdržet, protože počasí je neúprosné. Vyptávám si razítko do credenciálu a pokračuji do katedrály sv. Petra. Tady je vše placeno, tak se nezdržím. V Ženevě je moc kostelů a kostelíků, ale spousta z nich je protestantských. Držím se tedy „mušle“ a jdu ruchem velkoměsta a snažím se nevnímat ten zmatek. Přeji si být někde v přírodě či malebné španělské vesničce. Začíná pršet, pospíchám do Francie. Ta Ženeva je snad nekonečná. Ve 12:30 h jsem v posledním kostelíku na švýcarském území v obci Bardonnex, kde dostávám razítko a obědvám něco málo ze zásob. Tady zjišťuji, že Beaumont je už jenom cca 10 km a je tam poutní ubytovna. Rozhodně to zkusím, třeba budu mít štěstí a ubytují mě. Prší čím dál víc, takže nahazuji svižný krok, ať jsem co nejdříve v Beaumont. V 15:30 h už jsem před ubytovnou. Nikdo nikde. Zvoním a zvoním, nikdo však neotevírá. Něco je na dveřích napsané, ale nerozumím tomu. Naproti je kostel, jdu čekat tam. Při růženci usínám.
Po probuzení v 16:15 h jdu k ubytovně. Teprve až nyní jsem pochopil vzkaz na dveřích a objevil boční vchod. Je tu 1 poutník, dnes vyšel z Ženevy a má namířeno do Le Puy. Čekáme spolu na pana domácího, abychom zaplatili a mohli se jít ubytovat. Čekání si krátím jídlem. Dojídám ještě rakouské těstoviny - konečně si je můžu uvařit! Zjišťuji, že máme k dispozici ledničku plnou piva. Třeba bude v ceně.
Ušel jsem 34 km a utratil 5 fr.
