Článek
(Beaumont – Seyssel)
Vstávám po 7 h. Dopisuji ještě pár slov ke včerejšku. Večer přišla paní domácí a navařila k večeři, co si kdo přál. Já jsem si dal polévku a poutník z Ženevy (nepamatuji si jeho jméno) si dal boloňské špagety. Po večeři jsme si dali pivko a já šel po 22 h spát. Jak tak ležím a přemýšlím nad tím klukem, co je tu se mnou, přichází paní domácí za kolegou poutníkem a vykládají a pijí pivo. Chci jít za nimi, ale mluví francouzsky, takže bych tam byl jako křen. Tak si jen povzdechnu a snažím se usnout. Někdy si říkám, jestli nejsem málo družný, nebo proč se bojím mluvit. Tak rád bych si chtěl cestu užívat jinak než ujít denně XY kilometrů, ale asi to neumím. Prostě vidím cíl a tam se chci dostat a nejlépe co nejrychleji.
Je ráno, ani nevím, kdy šli spát, vaříme si čaj a chtěli bychom snídat. Na stole je přichystaný chleba, ale opravdu hodně tvrdý (jako kámen), tak s ním ze srandy boucháme o stůl a čekáme, že paní domácí přinese čerstvý. Bohužel se dočkáme jen nového džemu, který poslala po svém druhovi. Vytáhli jsme tedy to, co bylo v ledničce, tedy kromě piva, které tam kupodivu po včerejšku zbylo, a posnídali. Paní došla až před 9 h, balím se a po zaplacení vyrážím.
Ve Frangy jsem dostal na infocentru razítko a mapu – super! Vybral jsem si z bankomatu „prachy“ a rovnou jdu koupit něco na jídlo. Oproti Švýcarsku je všechno o dost levnější. Za 7 € nakoupeno na oběd, večeři a možná zbude i na snídani. Když jsem se dobře najedl, vyrážím směr Seyssel. V tom jsem ale zjistil, že cesta nevede přes město, musím tedy hledat místo vhodné k noclehu jinde. Zjišťuji, že se za městem nachází velký statek a u něj nějaká maštal s přístřeškem. Tak natahuji karimatku a odpočívám. Tady dnes zůstanu. Při večeři koukám na ohradu s koňmi. Je krásný večer a jsem rád, že jsem sám. Konečně můžu fantazírovat a představovat si svou Dulcineu.
Ušel jsem 42 km, utratil 25 fr a 7,30 €.
