Článek
(Seyssel – Yenne)
Ráno je chladné a z vyhřátého spacáku se mi vůbec nechce, takže jsem si dal snídani „ve spacáku“ při východu slunce. V 7 h vylézám, balím a vyrážím, než někdo přijde. Cesta do Chanaz je nekonečná a to ještě těsně před městem zjišťuji, že tady nemají žádný supermarket. Nejbližší je v Culos. Musím jít nakoupit i za cenu, že si zacházím zhruba 4 km. Nakupuji raději na 2 dny, kdo ví, co mě čeká a co bude. Krosna je těžší o 4 kg dobrot. Ve městě i na lavičce u cesty obědvám a po obědě si dávám guinnessa - krásně osvěžující na tom poledním slunci. Když se rozcházím, cítím mírnou nejistotu, ale jde se zlehka a krosnu skoro necítím. Jedno pivo a jaké divy!
Do Chanaz zbývá 6 km. Za hodinu jsem konečně tam. Je 13:30 h a všude mají zavřeno. Infocentrum otvírá ve 14 h. Počkám, jdu se zchladit do kostela, ten je ale taky zavřený. Tak ve stínu u infocentra odpočívám. Ve 14 h si jdu pro razítko a pokračuji v cestě. Chci dojít do Yenne.
Cesta se vleče, vůbec neubíhá, 16 km jen pole, lesy, vinohrady a sem tam nějaká osada. Do toho krásně hřeje slunce. Za Jongieux u kapličky večeřím a po večeři lupnu jednoho Heinekena. Do Yenne zbývá tak hodina cesty. Když přicházím do Yenne, jdu přímo do kostela. Zrovna končí mše, tak jdu za knězem vyprosit razítko. Většinou se moc nevybavuji. Jen si nechám dát razítko a když se nikdo nezeptá, zdvořile se rozloučím a jdu o dům dál. Jelikož je dnes pátek, jdu raději za město. Nad městem jsem zahlédl kapličku, tak snad tam se ubytuji. Vyšlápl jsem kopec a u kapličky na lavičce budu spát. Je tu dost mravenců, ale snad mě nesní. Ještě návštěva tří teenagerů, kteří si jen došli poslechnout hudbu z telefonu, povykládat a za chvilku jsou pryč. Na dobrou noc jím ještě kompot – moc dobrý!
Ušel jsem 42 km a utratil 15,3 €.
