Článek
(Le pin – Gillonay)
Usnul jsem až před půlnocí. Ráno přišlo nějak brzy. Vůbec se mi nechce ze spacáku. Ještě zavírám. Zvoní další budík, musím nekompromisně vstávat. Už začínají kolem chodit lidi, tak je mi to nepříjemné. Balím věci a jdu posnídat ke kostelu, který už je otevřený. Ještě sousto a jdu do kostela dobít mobil. Těsně přede mší to v kostele vypadá jako na tržišti – každý si tu nahlas vykládá, dokonce i kněz jde mezi lidi a nahlas prohazuje pár vět se svými ovečkami. Je po mši, tak se na záchodech převlékám a jdu si přeprat ponožky do kašny. Po 12 h vycházím, je šílené horko. Asi v 15:30 h obědvám u kostela v jedné nejmenované obci. Po obědě si chvilku zdřímnu na lavičce a budím se až před 17h. Slunko je stále vysoko na obloze a krásně, až moc, hřeje. Nikde ani živáčka, jen z každého druhého domu jde slyšet klima. Uklízím po sobě a jdu hledat pitnou vodu. Procházím město a nic. Kdyby byl alespoň někdo na ulici, tak poprosím o doušek či celou láhev. Nikde nikdo a kohoutek taky nic! Najednou u mě zastavuje auto, pán něco říká a ukazuje na hydrant, na kterém je kohoutek. WOW! Toho kohoutku bych si nikdy nevšimnul! Než stíhám poděkovat, auto mizí. Doplním zásoby vody a půjdu dál.
V Gillonay jsem v 19:30 h. Rozhodl jsem se, že to tady za místním kostelem v krásném přístřešku vypadajícím jako zastávka, dnes zabalím. Je tu i WC. Večeře se západem slunce a jdu spát. Díky Bože za krásnou neděli.
Dneska se mi nepodařilo získat ani jedno razítko.
Ušel jsem 25 km a utratil 8,30 €.
