Článek
(Saint Jeures – Le Puy en Velay)
Budím se před 7 h. V 7:30 h je snídaně, kde nechybělo ani kakao. WOW! Paní donesla litr mléka a granko. Mazec! Všechno jsem snědl, vypil a hurá na cestu. Paní, co jsem s ní včera došel, ještě spí. Od paní domácí se dozvídám, že zůstává ještě jednu noc.
Jde se parádně, počasí mi dnes přeje, většinou jdu lesem. V St. Julien Chapteuil jdu do infocentra pro razítko, pak do kostela a po marném hledání nějaké pizzerie, vezmu za vděk supermarket a obědvám. Do Le Puy zbývá asi 18 km.
V předměstí Le Puy se jde krásně. Cesta vede při řece, ale značek ubývá. Na jednom mostku vidím značku, tak se vydávám za ní. Říkám si, že jdu asi špatně, ale značku vidím, tak jdu. Jakmile jsem vyšel za město, jdu do kopce při dálnici, tak usedám a dívám se na GPS v mobilu, kde jsem a jestli jdu správně. Nejdu. Naštvaně sedím uprostřed cesty, unavený a zoufalý. Už jsem tam měl být, už jsem měl odpočívat nebo procházet kostely a místo toho tady tvrdnu někde za městem. Zašel jsem si cca 2 km. Sice jen 2 km, ale zato do kopce a s vidinou, že už tam budu. Vracím se a hledám místo, kde se stala chyba. Mám to! U jednoho mostku, kdy jsem přemýšlel, jestli pokračovat při řece nebo přejít most, jsem se vydal při řece, a to byla ta chyba. Snad už konečně dojdu do centra Le Puy. Cesta se táhne, ale vidím značku do infocentra pro poutníky, tak se jí držím. Po značce dojdu až do kanceláře pro účastníky Svatojakubské cesty do Santiaga. Tam se oficiálně zapisuji jako poutník, odkud a kdy jsem vyšel a kam až mám namířeno. Jak jsem říkal, že jsem z České republiky, tak ke mně přišel jeden pán a začal na mě špatnou češtinou. Je to super, slyšet rodný jazyk. Chvilku vykládáme a necháváme si orazit credeciály. Pak nám paní radí, kde se dá nocovat. Ten poutník se jmenuje Andy a do Santiaga jede na kole.
S Andym jsme tedy vyrazili přesně tam, kam nás z infa poslali. Cesta vede k našemu překvapení do baru, kde si nás znovu zapisují a zdarma dostáváme vodu a víno. Teprve odtud nás posílají do ubytovny. Když jsme ji našli a zjistili, že je „donativo“, tedy za dobrovolný příspěvek, jsme nadšeni. Ubytovávající nás doslova zpovídají, odkud jdeme a kam máme namířeno, a vše si zapisují do knihy, kde se píšou všichni, kdo zde byli ubytovaní. Dostali jsme razítko a už taky víme, kde budeme spát. Každý poutník tady má svůj maličký pokoj. Je to jen jedna velká místnost a překližkou jsou rozděleny pokojíčky s tím, že strop je otevřený. Takže slyšet jde všechno, ale je to anonymní. Andy bude spát vedle mě. Od té doby, co jsme se potkali v infocentru, neustále vykládáme. Ještě nejsem ani převlečen a Andy navrhuje, že bychom měli zajít k soše Panny Marie nad městem. Neuběhlo ani 10min. a jdeme. U vchodu zjišťujeme, že je tam vstupné, ale dnes už nás tam stejně nepustí. Jdeme aspoň do katedrály. Ta je krásná, ale je už pozdě a budou ji zavírat, tak nás vyhánějí. Navíc Andy není věřící, tak katedrálou jen tak prochází a vše si fotí. Když nás vyhnali z katedrály, rozhodli jsme se jít na pivo.
První bar pod katedrálou byl náš. Sedli jsme si na zahrádku a Andy začal objednávat. Každý jsme si dali 3 kousky a pivo došlo. Mezi tím popíjením piveček stihnul Andy objednat „Friends sandwiches“, že prý na seznámení, tak jsme zrovna i povečeřeli. Vykládali jsme anglicko-česky až do zavíračky. Při placení dostal Andy chuť na zmrzlinu. Dává si 2 kopečky jahodové a zbytek pistáciové. Zbytek znamená zbytek i s celou dózou. Číšníci se jen smáli. Jdeme ještě „na jedno“ o bar níž. Už je skoro všude zavřeno, ale Andy našel bar, kde nás ještě obslouží. Po vypití dalšího pivka jsem si musel odskočit, a než jsem přišel z WC, Andy objednal červené víno. Při nalévání toho vína jsem si všimnul, že Andy už má docela slušně naváto. Navíc mu víno nechutná. Tak dopíjíme flašku a musíme najít cestu zpět k ubytovně. Víme, že se zamyká ve 22 h. Bylo 21:46 h a Andy začal panikařit, protože jsme nemohli trefit tu správnou uličku. Andy trochu ztrácí balanc, ale nakonec oba v podnapilém stavu a udýchání dobíháme k ubytovně, je 22:01 a není vůbec žádný problém. Teď honem sprchu a do postele. Děkuji Bože za pěkný den a za to, že jsem si konečně povykládal česky.
Ušel jsem 40 km a utratil 17,5 €.
