Článek
(Le Puy en Velay – Saint Privat de Allier)
Před 6 h mě vzbudil rachot. Snad po celém domě byly slyšet Andyho přívěšky na batohu. Přesto jsem vstával až v 6:30 h, a než jsem se stihl sbalit, Andy byl už u mě v pokoji a „zve“ mě na snídani. Po včerejšku se mi nevstává moc dobře, ale zažil jsem i větší kocoviny. Jdeme snídat.
Když jsme vypili každý asi půl litru kávy, posnídali bagetu s marmeládou, tak se loučíme s lidmi, co nás ubytovali, a společně vyrážíme vstříc dnešní trase. Před ubytovnou Andy zjišťuje, že má defekt na předním kole svého „bicyklu“, takže jde se mnou pešky a kolo tlačí. Zkusili jsme zajít k té soše Panny Marie, ale ani dnes jsme se k ní nedostali. Otvírá se až za půl hodiny a ta cena nás odrazuje. Na druhé straně města (pro nás je to po cestě) je socha sv. Josefa s Ježíškem, tak to zkusíme alespoň tam. Před 9. hodinou jsme u sochy a je tady přenádherný výhled, Andy si dělá opět video dokumentaci a asi hodinu se kocháme. Když jsme se „dokochali“ a sešli dolů, zjišťujeme, že socha stojí na bazilice! WOW! Je tu krásná kaple Panny Marie, tak zapalujeme svíčky za kamarády i za naše rodiny. Když už vycházíme, tak nám jedna hodná paní dává razítko do credenciálu.
Poté, co Andy vytlačil své kolo nad Le Puy, rozhodl se, že dnes půjde se mnou pěšky, že si dá „free day.“ Stále zastavujeme, aby se Andy napil, asi má po včerejšku „sušáka“. Bavíme se česko-anglicky a zjišťuji o něm mnoho zajímavých věcí. Na oběd jsme v Bains (teprve). Na Andyho kole jsou brašny velmi neuspořádané. Má v nich vše potřebné, a to všechno rovnou třikrát: 3 sluneční brýle, 3 kšiltovky, 3 baterky na svícení…a taky tam má mnoho jídla, které celou cestu vytahuje a dělí se se mnou. Při obědě za námi přijde parta pěti poutníků: dvě holky, tři kluci a kotě. Andy se rozdělil o zbytek sekané, která mu mimochodem nechutnala, s kotětem. Jsou to mladí moderní poutníci. Trasu mají nahranou v tabletu, v uších sluchátka a jen malé batůžky. Trochu se divím, že se jim chce tahat s kočkou, ale říkají, že tu kočku dostali v první ubytovně, a kdyby si ji nevzali, tak by ji majitel nejspíš nechal utratit.
Po necelé hodině přicházíme na křižovatku, kde se cesta rozděluje buď cestou s mušlemi, nebo na červenobílý pruh. Andy chtěl jít po červenobílém pruhu, já zase za mušlí, chvíli se dohadujeme. Pak se rozhodneme počkat na poutníka, který je v dohlednu, ať rozhodne on. Je to holka, která se odtrhla od party poutníků, se kterými jsme se potkali na oběd. Šla rovnou po červenobílém pruhu, tak jdeme za ní. Po pár stech metrech jsme zjistili, že jdeme špatně. Tak jsme se vrátili a šli po stezce Svatojakubské cesty, prostě podle „mušle“. „Takže jsem měl pravdu“, dělám si z Andyho srandu. Je super atmosféra.
Tak jdeme tři: já, Andy a Gibet. Neustále zastavujeme a vykládáme si. Andy se konečně rozhodne vyměnit duši v předním kole. Takže delší přestávka. Andy je hodně zručný, pracuje jako designer chopperů. Než to Andy stihl opravit, začíná poprchávat. Gibet nemá pláštěnku, tak Andy vytahuje ze své tajemné kapsičky na kole velký igelitový pytel. A začíná boj. Andy si přeměřuje Gibet a dělá díry do pytle na hlavu a ruce. Jakmile má hotovo, snaží se pytel dostat na Gibet. No je to boj, ale po pár minutách ho má na sobě. V tom přestává pršet. Gibet pytel strhává, kolo je spraveno a my můžeme jít dál. Po pár kilometrech začíná pršet víc. Vytahuji plachtu, kterou jsem si vzal místo stanu, a ještě skoro nepoužil. Společně ji zavěšujeme podivným způsobem na strom. Máme takový hodně chatrný přístřešek o velikosti asi 1×1 m, kde se na sebe tiskneme. Po hodině schovávání přestává pršet. Jdeme dál. Chceme dojít k nějaké ubytovně. Počasí se úplně změnilo. Svítí sluníčko a je horko. Za chvilku jsme v Saint Privat de Allier. První cesta vedla k místnímu baru. Toto městečko žije asi jenom z poutníků, každý druhý dům je ubytovna, restaurace nebo bar. V baru jsme se rozhodli, že se rozdělíme, každý půjdeme na jednu stranu a za 20 min se tu potkáme. Chceme se ubytovat v nejlevnější ubytovně. Po 20 min. se potkáváme u stejného stolku a zjišťujeme, že je všude cena 13 € za jednoho, to se nám ale nechce dávat. Putujeme hledat něco příznivějšího. Rozdělili jsme se tedy podruhé a každý musí najít místo, kde by se dalo přespat – levně nebo zadarmo.
Jdu se podívat ke kostelu, jestli by to nešlo tam. Před kostelem je supr louka s výhledem na město. Také jsou zde lavečky a stoly. Ideální místo pro nocleh. Vracím se do baru a čekám na Andyho a Gibet. Po chvíli přicházejí s nepořízenou. Nic nenašli, jde se spát na louku před kostel. Když si chci koupit něco na večeři, tak mě Andy zastavuje, že nás na večeři zve. Jde do obchodu a nakupuje pro mě i pro Gibet. Chystáme večeři a společně večeříme. Jídla je až moc pro tři poutníky, takže poslední potraviny dojídáme před půlnocí. V 19 h začala na náměstí hrát kapela, to bylo krásné zpestření večeře. Z mojí plachty jsme si vyrobili střechu a hurá do „hajan“. Gibet to zalomí po 22 h a my s Andym „kecáme“ ještě do půlnoci.
Ušli jsme 24 km a já utratil 31 €.
