Článek
Krásné ráno!!! To byla noc, v suchu, v teple a v měkkém. Včera jsem ještě domluvil snídani na 7 h. Tak se rychle balím a už sedím u stolu! Snídani přichystala nějaká paní. Je to zřejmě ta, co mi včera chystala pokoj, když mi řekl kněz, ať počkám v kostele, že pro mě přijde. Říkal asi i něco o paní, že musí dojít nachystat pokoj, ale jistý si nejsem. Je možné, že říkal úplně něco jiného. Při snídani si vykládám s knězem. Rozebíráme hlavně cestu, co mám za sebou. Mluví hlavně on, já jen s plnou pusou přikyvuji. Něco málo jsem tedy pojedl, a když vstávám od stolu, tak mě ještě kněz vyzve, ať si vezmu zbytek jídla s sebou, že se to bude hodit. Dávám mu za pravdu a vše balím do ubrousků a schovávám do krosny. Když se ptám na cenu, říká, že pro poutníky je nocleh zdarma. Tak si alespoň koupím pravou svatojakubskou mušli, kterou nabízí v kostele. Nikde jsem ji před cestou nemohl sehnat.
Za chvíli jsem ve Stockerau. V kostele si dávám razítko a jdu dál. Nový den, nové síly. Nocleh byl super a dodal mně takovou jistotu a nové nadšení. Dnes je horko, až 20°C ve stínu, a navíc dnešní trasa vede loukami a pár vesnicemi. Konečně jsem v Hausleitenu! Na konci vesnice je kostel a lavička se stolem, tak tu pojím, co jsem dostal. Dá se tu i doplnit snad pitná voda, tak neváhám. Mám po jídle a taky jsem si trochu odpočinul, je šílené vedro, ale jdu dál. Krajinou sice bez kopečků, ale také krajinou bez možnosti se ukrýt někde ve stínu. Vše jde zatím podle plánu, dnes jsem zvolil za cíl – Kirchberg.
U Stetteldorfu dojídám zbytek svačinky a do cíle dnešního dne zbývá 8 km. Po pár kilometrech ztrácím z nějakého důvodu značku. Sem tam se povede, že značení na pár kilometrů nevidím, ale zatím jsem ji vždy našel. Nebo ona našla mě? Po chvíli jsem dorazil až k nějakým sklepům a v jednom byla restaurace. Jdu si doplnit vodu a zeptám se na cestu. Číšník mi ochotně radí a navíc přidá varování, že má dnes a zítra pršet. Moc mu poděkuji a ve zvýšeném tempu pospíchám do Kirchbergu, abych nezmokl. Dokonce si cestu kousek zkracuji po hlavní silnici. V 16:15 h přicházím v Kirchbergu ke kostelu. Venku začíná pršet. Jdu do kostela a tak nějak si říkám, že by se mohl opakovat scénář ze včerejška. Kněz je v kostele s dětmi, které pravděpodobně připravuje na první svaté přijímání. Nebudu ho rušit při výuce, počkám na něj venku. Byla to jen přeháňka, tak si sedám na lavičku před kostel. Po chvíli kněz vychází z kostela. Oslovuji ho a ptám se na nocleh. K mé radosti s tím nemá vůbec žádný problém! Vede mě do domu, kde budu asi spát. Několikrát se mě zeptal, jestli mám spacák. Nechápu, proč se ptá víckrát, když jsem mu jasně řekl, že spacák mám. Když vidím, kde budu spát, je mi vše jasné. Matrace v chodbě na zemi. Vypadá to velice dobře. Určitě lepší než venku na dešti. Než odejde, tak se ještě ptá, jestli chci nějakou večeři, nebo jestli si zajdu nakoupit. Tady nepolemizuji nad slovíčky a zrovna říkám: „ano chci“. Po pár minutách přiběhne kněz zpět a dává mi talířek s večeří. Dostal jsem nějaký salám, sýr, chleba a zeleninu. No není to úžasné? Takové putování je fakt super, když potkáte dobré a hodné lidi. Ještě si jdu oprat ponožky a jde se spát.
Ušel jsem 35 km a utratil 5 €.
