Článek
(Castet Arrouy – Condom)
Noc byla úžasná, nikdo mě nebudil, i když jsem spal přímo na náměstí. Při snídani pozoruji, jak se město probouzí. V domě vedle kostela pán otvírá okno a chvíli mě pozoruje. Tak jsem mu zamával, on opětoval úsměv i mávnutí a zašel. Po chvilce za mnou přichází a ptá se, jestli chci kávu nebo čaj. Dávám si kávu. Zase zašel, a když akorát dojídám poslední sousto, pán přichází s kávou. Pak něco francouzsky říká a ukazuje na okno, tak snad jsem pochopil dobře, že až dopiji, mám dát nádobí do okna, tak uvidíme. Moc mu děkuji a on se celou dobu jen usmívá. Při vracení nádobí se ptám, co za to, pán řekne něco francouzsky, snad chápu dobře, že je to dar a já vycházím.
Jde se krásně a ještě před Condomem, kde chci dnes přespat v ubytovně, která je za dobrovolný příspěvek, se zastavuji na kávu u jednoho hodného „námořníka“. Káva byla jak jinak než – zdarma! Dali jsme spolu řeč a „námořník“ zavzpomínal na to, jak byl v r. 1991 v ČR. Znal a pamatoval si toho poměrně hodně. Bydlí v domečku přímo u Svatojakubské cesty. Je už starý a jeho náplní života je hostit poutníky. Když jsem přicházel, seděl venku u stolu, měl otevřené okno od kuchyně, odkud hrálo rádio, a on sám si spokojeně kouřil z fajfky. Dal jsem si kávu a dobrou hodinu jsme vykládali. Nabídl mi i nocleh, ale ten jsem odmítl. Nevím, jestli to nebylo špatné rozhodnutí, protože mi s ním bylo moc dobře, ale jdu dál. Už od rána jsou po cestě lístečky na ubytování v Condomu za dobrovolný příspěvek, tak tam mířím.
Jsem ve městě a jdu hledat bydlení. Na infocentru dostávám mapu a podle ní jsem přišel až sem před dům, kde bych měl spát. Je to novostavba, ještě nedodělaná. Nevypadá to, že by tu měla být ubytovna. Zvonek zvoní, ale nikdo nepřichází. Naštěstí jsem si vyfotil lísteček s telefonním číslem. Pán přijede za půl hodiny, mám počkat. Během čekání přichází další poutník. Pak přichází pán a odemyká dům. Ukazuje nám, kde co je a kde máme spát. Ještě nám vysvětluje, jak přišel na to, že ubytovává poutníky takřka zadarmo. Pán měl syna, který šel do Santiaga, ale po cestě syn zemřel. Pak šel on sám nějakou část cesty do Santiaga a rozhodl se postavit ubytovnu, kde bude poskytovat přístřešek poutníkům zdarma. Má tu synův portrét a nějaké jeho věci, co měl jeho syn na cestě do Santiaga.
Ušel jsem 45 km a utratil 7,50 €.
