Článek
(Miramont Sensacq – Arthez de Bearn)
Vstávám před 7 h, rychle se oblékám a vyrážím. Dnes bych chtěl najít kostel, kde stihnu nedělní mši. První kroky jsou těžké, nohy dost bolí, taky jsem za poslední dva dny ušel 101 km, ale po pár kilometrech se rozcházím a nohy necítím. Ještě dopoledne doháním chlapy, co spali taky v poutním domě, kde já. Chtějí foto s Čechem. Proč bych jim nevyhověl? Pak je opouštím.
Za chvíli jsem v Pimbo, kde předbíhám holku, která spala taky tam. Kousek za Pimbo doháním ještě kluka z USA (Oklahoma), jeho tempo mi vyhovuje, tak jdeme spolu. On to nakonec zapíchne ve vesnici před městem, kde mám v plánu spát dneska já.
Většina poutníků vstává velmi brzo, takže už od 4 h ráno zvoní budíky a lidé odchází na cestu. Já si ale rád pospím a vycházím, až se mi chce. Pak většinu poutníků stejně předeženu ještě tentýž den, protože si stále dělají pauzy. Já prostě jdu celé dopoledne i odpoledne. Většinou aspoň do 6 h do večera. I proto ujdu tolik kilometrů. Poutníci se bojí, že když se neubytují do nějaké 14-15 h po obědě, tak už nenajdou místo v ubytovně, což není pravda. Dá se najít místo i v 8 h večer.
Když jsem přišel v Arthez ke kostelu, zjišťuji, že tady mše zítra nebude, ale bude ve vesnici asi 4 km odtud. Není to sice po směru, takže si nějakou míli zajdu, ale co už. Jdu se ubytovat do místního poutního domu, je tady zařízená parádní kuchyň. Jdu tedy ještě nakoupit a dělám si k večeři volské oko. Jenom doufám, že se zítra na mši dostanu včas.
Ušel jsem 41 km a utratil 22,5 €.
