Hlavní obsah
Cestování

Pěšky z Moravy do Santiaga de Compostela, 66. den: Nezapomenutelný den v horách

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Jolana T
24. 10. 8:24

V roce 2014, ve svých 22 letech, jsem absolvoval cestu z Domanína do španělského poutního města Santiago de Compostela. Prošel jsem 6 zemí, celkem cca 3 400 km a cesta mi trvala 88 dní. Denně vás obeznámím s tím, co jsem jako poutník prožíval.

Článek

(Soyarza – Roncesvalles)

Vstávám před 6 h a s nadšením vycházím. Vypadá to, že by nemuselo pršet. Potkávám známou tvář a jdeme spolu celé dopoledne až do St. Jean Pied de Port. Cestou v jednom malém městečku si dáváme pepsi colu a v St. Jean se loučíme. Je čas poobědové pauzy a všechno je zavřeno. Na toto město jsem se na trase moc těšil, protože tu denně začíná mnoho poutníků svou cestu a je tady toho hodně k vidění. Po tom všem, co už jsem absolvoval, mě toto město jen rozmrzelo. Všude předražené suvenýry s motivem cesty. Velmi málo přívětivých lidí. No původně jsem tu chtěl přespat, ale jelikož je málo hodin a počasí vypadá dobře tak jdu. Španělsko čeká.

Mám zprávy z domu, že po obědě se má zatáhnout a mají přijít bouřky. No ale nevypadá to tak. Teď bych měl jít 18 km jen do kopce. Asi po 8 km od centra St. Jean Pied de Port narážím na ubytovnu s restaurací, kde jsem si říkal, že když se změní počasí, tak tu přespím. Je to poslední možnost, kde se dá spát ve Francii. Tady dostávám razítko a jdu dál. Před restaurací je skupinka někde z Ameriky a domlouvají se, jestli půjdou dál. Jeden se mě ptá, jestli jdu jako dál, že má pršet. Tak s klidem odpovídám, že jo. Tak se ke mně přidá a zbytek skupiny bude spát v té ubytovně. Je to klučina z Kanady, tak vykládáme. Když mu říkám, odkud jdu a jak dlouho, nechce mi věřit. On má dnes v nohách jeho prvních 8 km na cestě. Počasí se pomalu ale jistě kazí, začíná poprchat.

Jakmile jsme vyšli na první z vrcholků, chci jít kvůli počasí rychle dál, ale on, že se tu zdrží, tak se loučíme a já pokračuji. Dostávám se asi až do mraků, je vidět asi jenom 1 - 2 metry před sebe. Ta mlha pořád houstne. Přemýšlím, jestli to byl dobrý nápad, jít dál. Co když se tady ztratím, nikdo nikde a pokud sejdu z cesty, tak kdo ví, kdy mě kdo najde. Nevidím skoro na krok a začíná přituhovat. Stále se snažím jít, ale ta nejistota a strach je čím dál větší. Naštěstí je cesta značena kůly a jsou od sebe vzdáleny asi 10 - 20 metrů. Je to čím dál horší. Asi 9 km před ubytovnou objevuji domeček z kamení. Viditelnost mizivá, teplota klesá. Poutníky nepotkávám, prší čím dál víc a mlha houstne. Většina poutníků má tuto trasu z St. Jean Pied de Port do Roncesvalles na celý den. Chci ji ujít za odpoledne. Stále zrychluji, i když je to do kopce. Vůbec nevím, kolik kilometrů mám před sebou. Vím jen, že to není úplně blízko a taky tuším, že to bude ještě peklo. Někde na kopci začínám potkávat poutníky. Všichni spěchají do Rocsevalles. Je tu navrchu malý domeček se dvěma postelemi. Nikdo tu není, asi tu přespím. Je tu krb. Jen jsem sundal batoh, přišel kluk, že se mu tu taky líbí. Tak tu budeme asi oba. Venku se začíná zvedat vítr a už neprší, ale padají cáry vody. Raději se rozhodnu dojít do ubytovny a skoro poklusem odcházím.

Asi 4 km před ubytovnou začaly padat velké kroupy. Většina poutníků se schovává pod stromy a doufají, že to rychle přejde, ale nevypadá to tak. Strašně nahlas hřmí a blízká se. V mžiku mám v botách jezírko a jsem vůbec celý promáčený. Mám po kotníky vodu. Posledních pár kilometrů utíkám, je to dost z kopce a cesta, ze které se v mžiku vytvořilo koryto řeky, je plná kamenů a kořenů. Ne jeden poutník uklouzl a spadl. Do ubytovny přicházím zmáčený úplně do nitky. Na recepci ubytovny se mi smějí, jak jsem promočený. To ještě netuší, kolik takových jim přijde. Když pak vcházím do místnosti, kde budu spát, žasnu. Je to místnost široká tak 10 m a dlouhá asi 100 m. Je to tu plné dvoupatrových postelí, které jsou na sobě namačkány tak, aby se jich vlezlo co nejvíce. Nacházím svou postel a jdu si dát sprchu. Při vybalování batohu zjišťuji, že je vše mokré: spacák, ručník, prostě všechno oblečení. Když se vracím po sprše ke své posteli, tak se setkávám s tím klukem, co chtěl spát v tom domečku na kopci se mnou. Tentokrát bude spát nade mnou, tak se seznamujeme. Všude, kde se dá, věšíme naše oblečení. Nechce se nám ani jednomu nic vařit, tak jdeme na večeři. V restauraci si dáváme poutnické menu. Obsahuje několik chodů a pohár vína. Po jídle jdu na večerní mši, ale to už sám.

Ušel jsem 52 km a utratil 10 €.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz